Znáte to - máte pravidla, máte postavy, máte skvělý námět na kampaň… a pak to celé dohromady nějak nesepne. Většinu prvního sezení stříháte jako o život mezi rozdělenou skupinou, která se zabývá pobíháním po všech čertech. Když konečně dokážete všechny přimět, aby se spolu setkali, zbytek večera zabere “realistický” roleplay, aby se na konci všeho toho vzájemného vyhrožování družina (doufejme) konečně dala dohromady. Druhé sezení, konečně naděje na smysluplně strávený čas… jen kdyby jste nezjistili, že hráči zvysoka kašlou na váš úžasný “quest” a jejich postavy už se zase chtějí zabít kvůli dvěma zlaťákům.