Včera jsme po čase hráli Omegu, z původně přihlášených osmi hráčů mohlo šest a jeden navíc (11letý? Tak nějak). Čtyři z nich byli nováčci, jak v Omeze, tak v RPG celkově, i když se zkušenostmi z larpů.
Celkové hra proběhla velmi dobře. Ti čtyři noví začali jako civilisté různými způsoby zapojení do dění okolo Ústavu duševního zdraví, ve kterém byl zavřený jeden ze tří zbývajících agentů, přičemž jedna doktorka tam přímo pracovala, druhá byla její kamarádka, fanatický kazatel chtěl ústav zničit a měl k ruce svého následovníka. O záchranu agenta se měli postarat dva agenti, kteří se s ním nikdy předtím nesetkali (ve hře vůbec, reálně se viděli jen jednou).
Postupně a celkem přirozeně se začali navzájem kontaktovat, přičemž k jednomu kontaktu došlo pomocí drog a mentálního spojení na dálku (kde došlo na scénu "Ten drak je tvůj mazlíček? A nemohl by nám pomoct?" - "To je úplně slepá cesta.", tři nové postavy zjistily, že události na pozadí jsou mnohem děsivější, než si mysleli, a dva z nich mají silbou motivaci snažit se je zastavit (i když každý jinak), došlo i na souboj (který byl dost zajímavý, když došlo na pěsti a nůž proti obuškům, žádná střelba), zadržený agent se po zranění projevil jako barserk, který zmlátil mohutného zřízence, a došlo i na vize budoucnosti, kterými spisovatel vyloženě přivolal pád doktorky ze střechy.
Používal jsem stříhání scén po deseti minutách, aby se zbytek hráčů nenudil, což jim dost vyhovovalo, své aspekty používali na sebe navzájem a dost je během mise pálili (tohle pravidlo musím přejmenovat, nové hráče to mátlo). Ve výsledku to byla dost dobrá hra s posunem v příběhu.