Adoreu taky považuji za naši špičku. Hlavně se mi líbí, že i s reálnými technikami zvládají sestavit (aspoň pro mě) zajímavou choreografii. Nůska (A.R.G.O.) považuji za více scénického, choreografii má podle mě taky hodně solidní. Tuším ho Peter Koza označil za jeho nejvýraznějšího následovníka právě na poli scénického šermu :)
Někde jsem zaslechl názor, že čím víc střihu, tím menší nároky na technické dovednosti. A příliš mnoho střihu pohřbívá scénu. Osobně s tím z pohledu diváka souhlasím a líbí se mi více nepřerušené scény nebo souboje, které střihu obsahují co nejméně. Možná to i souvisí s tím, co zmiňuje sirien, tedy že musí pak herec čekat ve scéně i z toho důvodu, aby vynikla nějaké pozice nebo aby měl divák možnost se zorientovat. Pokud se méně stříhá, myslím, že to přináší lepší orientaci ve scéně.
Boj přesily proti jednomu ... jako fakt si myslím a jsem o tom přesvědčený, že není potřeba výrazné sehrání, aby dva útočníci využili této výhody. Jak zmiňuje Corny, není tak složité všimnout si, že obránce chce zbraní krýt útok mého kolegy, abych bodnul do odkrývajícího se místa. Hodně do toho pak samozřejmě promlouvá prostředí, ale v otevřeném prostranství (např. louka) se přirozeně útočníci asi nebudou tisknout k sobě, aby se navzájem ohrožovali, jako tomu je na bitevním poli a spíš se budou instinktivně snažit více rozestoupit a třeba se i jeden z nich dostat obránci do zad, protože kolega ho zaměstnává. V neposlední řadě bude určitě hodně promlouvat do průběhu a výsledku jak dovednost, tak i emoce ...
EDIT: Ještě ten reverzní chyt zbraně. U nože nemohu soudit, s tím skutečně nemám vůbec žádné zkušenosti a budu věřit tomu, co píše sirien. Smítko pochybností ale mám, protože při delší čepelové zbrani už ten rozdíl v dosahu zbraní a síle seku je celkem citelný. Podle mě je reverzní chyt např. meče/tesáku v porovnání s klasickým držením dost defenzivní záležitost. Z pohledu scéniky to zase nejspíš má ukazovat sebevědomí a fakt, že je tento šermíř (např. Geralt) schopnostmi někde úplně jinde.