Druhá válka o svět - Na konci času

Nevím jak rychle zvládám běh na jednu míli, ale když odbila čtvrtá, stál jsem u sochy v parku a rozhlížel se na všechny strany, kromě směru k Schwarzwaldově vile. O pět minut později jsem byl už hodně napnutý. Ve čtvrt jsem si říkal, že je to holka, musí se nalíčit, namalovat si oči, rty, ověsit šperky ... sakra, kvůli mně to dělat nemusí, líbí se mi i tak. V půl mě napadlo, že třeba zapomněla, nebo že to byl opravdu jen sen. Přestal jsem nervózně přecházet sem a tam a už jsem nečekal. Místo toho jsem se jen tak zvolna procházel sem a tam, až na věži začala zvonit pátá. Začalo sněžit.

„Ahoj,“ ozval se dívčí hlas Charlesovi za zády. Když se otočil, stála tam Freya. Jen o málo nižší než on, světlé vlasy stažené do ohonu, tmavý kabát a vysoké boty na podpatku.
„Dobrý den, Freyo. Já jsem Charles, Charles Stratemore.“
„Já vím, to jsi mi už říkal, v zrcadle. Proč jsi přijel?“ zeptala se, ale ruku mu nepodala.
„Protože ... já nevím. Tedy vím. Zdají se mi sny o vysokých šedivých tvorech, ale přitom to vypadá, že nespím, ale normálně chodím do práce. Jenže ...“
„Jenže každý den žiješ dvakrát, že jo?“ přerušila ho. „Jeden den ve snu a pak ten samý den ještě jednou.“
Přikývl a usmál se. Nezešílel. Nebo přinejmenším nezešílel sám, pokud ta dívka není přelud.
„Mám to taky tak,“ pokračovala Freya. „Sestra mi říká, že v noci chodím z domu ven a otec si myslí, že večer chodím za milencem.“
„A chodíš?“ neudržel se Charles. Místo odpovědi se mu dostalo jen chladného pohledu modrých očí.
„Vyslýcháš mě stejně jako táta,“ řekla po chvilce a Charles měl dojem, že se okolo ochladilo.
„Omlouvám se,“ řekl a chvíli kráčeli tiše, zatímco se okolo nich snášely k zemi bílé vločky. Přemýšlel, jak navázat přetrženou nit rozhovoru, ale každý nápad mu připadal jako prázdná fráze. Takže Freya s někým chodí. Aniž věděl proč, cítil se zklamaný, podvedený. Mohl to čekat. Tak hezká dívka, z dobré rodiny, otec plukovník ... určitě nemá o ctitele nouzi.
„Co vůbec děláš? Myslím za práci,“ zeptala se najednou.
„Elektroopravář. Opravuju rádia a takové věci.“
Na očích jí viděl, že klesl ještě níž. „A co děláš ty?“ zeptal se. Její odpověď ho překvapila.
„Atletiku. Před dvěma lety jsem závodila na olympiádě v běhu na sto metrů a plavání. Ale taky trénuju i střelbu z pistole, plavání, jízdu na koni a šerm. Abych byla připravená, až zavedou ženský pětiboj.“
Charles si uvědomil, že na ni civí s otevřenou pusou. „Ehm. A kolikátá jsi byla?“
„V běhu čtvrtá a v plavání šestá. Ale pokud za dva roky budu soutěžit v ženském pětiboji, budu mít výhodu ve střelbě,“ usmála se na něj Freya vítězoslavně.
„No, jen doufám, že se toho dožijeme,“ zabručel pro sebe, když si vzpomněl na dnešní odpoledne. „Co budeme dělat s těmi sny?“
Dívka pokrčila rameny. „To nevím. Jestli na mě nějaký šedivý hnusák ještě jednou sáhne, tak mu tu pazouru useknu. A pak ho zastřelím.“