Dalcorlance: Gilmarovy zápisky V.

Kapitola sedmá: Krev v hlubinách

Od chvíle, kdy Bogdan zmizel v útrobách hradu, uplynulo už několik hodin a spolu s přibývajícím časem rostla i nervozita mezi jeho druhy, kteří zůstali v původní budově. Z hradu se totiž neobjevilo žádné znamení, které by rozehnalo jejich nejistotu. Lily držela hlídku, zda náhodnou nezahlédne Bogdanovu postavu v některém z oken hradu, leč bezvýsledně. Po pěvci nebylo ani vidu, což pouze přiživovalo nejtemnější myšlenky, které se rodily v hlavách ostatních. Když se ani za další dvě hodiny bard nikde neukázal, odhodlal se Akar k akci.

Ze zbylého kvarteta měl kovář nejlepší vyhlídky doplavat k hradu: drobná Lily i neduživý Gilmar rozhodně nepřicházeli v úvahu a Veverka, ač odrostlá v divočině, se také do fyzicky nesmírně náročného podniku nehrnula. Akarův plán byl následující: nalezené provazy svázali v jedno dlouhé lano, o kterém doufali, že bude stačit až k hradu. Vzdálenost mezi oběma stavbami se nedala v podmořské hloubi přesně odhadnout, ale kovář choval naději, že pokud by bylo lano dost dlouhé a jemu by se jím podařilo propojit obě budovy, snad by tím usnadnil cestu i ostatním. Akar si navíc od lana sliboval i to, že ho bude při plavání jistit pro případ neočekávaných potíží. Uvázal si tak smyčku kolem pasu a zbývající volný konec drželi ostatní, aby mohli kováře přitahovat zpátky. Po Glutofaranxovi nebylo od chvíle, co zahubil minotaury, ani vidu, ale hrozba z hadova návratu byla stále všudypřítomná.

Akar se tedy zhluboka nadechl a vnořil se do vody. Mocnými tempy svých mohutných paží ukrajoval metr po metru ze vzdálenosti, která jej dělila od hradu. Zdálo se, že kovář vede na výsost dobře, když v tom ostatní ucítili, jak je náhle obestoupil povědomý mrazivý závan.
Glutofaranx.
Tentokrát však vlna strachu dopadla na všechny mnohem silněji, než když zahlédli draka prvně. Tehdy se nacházel až u hradu a jím šířený strach zasáhl družinu jen okrajově; nyní byli vystaveni kouzlu naplno. Veverka a dokonce i jindy nebojácná Lily okamžitě propadly panice. Pustily provaz a myslely pouze na to, jak se vymanit co nejdále z dosahu strašlivého kouzla, které na ně působilo. Pouze Gilmar dokázal odolat účinku magicky šířeného strachu. Byla to však jen malá útěcha, protože mezitím se situace venku vyvíjela ještě o mnoho hůř.

Glutofaranx vyplaval jak úhoř odkudsi ze své skrýše a rychle mířil přímo k Akarovi. Naneštěstí svým kouzlem zamířil i na kováře, který také neodolal účinkům zaklínadla a propadl panice. Akar se sice snažil plavat jako o život, ale energii vynakládal zcela vniveč, protože se pod vlivem kouzla spíše zmítal ve vodě než cokoliv jiného. Gilmar, který stále svíral konec lana začal ze všech sil přitahovat kováře zpátky, ale už při prvním pokusu kouzelník rozpoznal zoufalost celé situace: vodní drak se přibližoval k bezbrannému kováři stále rychleji a Gilmar sotva dokázal posunout svého druha zpět. V duchu proklínal své slabé tělo, neboť při dalším pokusu se mu lano pouze prosmeklo. Spolu s Veverkou a Lily by snad měli naději přitáhnout Akara zpátky, ale nyní byl kouzelník na vše sám, neboť účinky drakova zaklínadla zahnaly obě dívky až do dalšího poschodí.

Gilmar si uvědomil, že Akara už nedokáže zachránit, pokud se kovář nevzpamatuje z účinků zakletí a nedoplave zpátky sám. Drak už se však blížil a Akar se stále zmítal. Ještě pár okamžiků a bude s kovářem konec. Gilmar se rozhodl nechat lano lanem a vsadit vše na jedinou kartu: pokusí se odlákat draka a poskytnou tak Akarovi drahocenný čas, aby přišel zpátky k sobě a doplaval do bezpečí.
Rychle si opakoval připravená kouzla a hledal mezi nimi nějaké, které by se mohlo hodit k odlákání drakovy pozornosti. Nakonec mu zbylo jediné: jednoduché základní kouzlo, kterému by se za normálních okolností každý podobně strašlivý protivník jen vysmál. Nyní by však mohlo splnit svojí úlohu.
Gilmar tedy přistoupil co nejblíže k portálu a modlil se, aby i jeho kouzlo dokázalo proniknout ven, má-li vůbec doufat v úspěch.
„Kalith karan, tobanis kar“ vykřikl zaklínadlo a z napřažených prstů vylétly dvě stříbrné střely. Ve zlomku vteřiny proletěly portálem na druhou stranu a neomylně zasáhly Glutofaranxe, který se nyní triumfálně blížil ke své zoufale bojující kořisti.
Kouzlo se podařilo, i když stěží způsobilo drakovi nějakou citelnější újmu než lehké pošimrání. I tak ovšem stačilo, aby podmořský netvor odvrátil svoji pozornost k budově. Zde však Gilmarův plán náhle vzal za své. Nepočítal totiž s bleskovou odvetou, s níž drak zareagoval na drzý útok neznámého kouzelníčka. Glutofaranx vycítil přítomnost jiného čaroděje a odpovědě také kouzly. Nejprve na stále zápolícího Akara seslal magický spánek, aby si pojistil svoji kořist a vzápětí obrátil svoji plnou pozornost na místo, odkud na něj přilétly magické střely.
Gilmar nepotřeboval vidět víc. Pro svého druha, jenž se nyní bezvládně vznášel ve vodě, už nemohl nic udělat: Akarův osud byl zpečetěn a jeho vlastní visel na vlásku. Gilmar se prudce obrátil, protože nechtěl čelit strašlivému hněvu vodního draka, jenže se právě obracel směrem k paláci. Kouzelník se dal ze všech sil na útěk a mířil ke schodišti, aby se ukryl v bezpečí. Neviděl tak, jak z rozevřených drakových úst vyšlehl mohutný proud magického ohně, který si razil cestu hlubinou a vzápětí protryskl portálem dovnitř. Gilmara, kterého dělilo od spásných schodů již jen pár kroků, zasáhl do zad strašlivý náraz. Ucítil, jak se jej dotkl intenzivní žár a tlaková vlna ohromné energie jím mrštila schodištěm dolů. V tom spočívalo jeho štěstí v neštěstí, protože jej výbuch odhodil z dosahu hlavní vlny ničivého kouzla, které mezitím pozřelo vnitřek věže. S ohromnou ránou dopadl Gilmar na zem v druhém patře a zůstal ležet. Cítil, jak se zápach popálených šatů a nejspíš i kůže mísí s tupou bolestí vyvolanou bezohledným pádem na kamennou podlahu. Gilmara bolela snad každičká kost v těle a stěží se udržel při vědomí. Přesto však mohl děkoval bohům, že za své pošetilé hrdinství nezaplatil životem tak jako Akar.
Právě v tu chvíli Glutofaranx líně spolkl bezvládného kováře. Smrt však byla k Akarovi nakonec milosrdná, protože uspán kouzlem upadl do hlubokého magického spánku a nic již necítil...

*****

Útok mořského netvora narušil Bogdanovy a Markovy plány. Už se chystali, že připraví svojí past, když se stali bezmocnými svědky celé tragédie. Bylo pozdě. Nyní již mohli pouze pomstít přítelovu smrt, dokud byl had stále nablízku.

Rytíř společně s bardem vystrčili portálem těžkou celotělovou plátovou zbroj, kterou předtím Solamnijec našel v útrobách hradu a společně s Bogdanem ji několik hodin přeměňovali ve vylepšenou verzi ovce mistra Kozojeda. Zbroj, která neměla nouzi o ostré výčnělky, ostny a ostří, pečlivě utěsnili a nalili do ní tu nejsilnější kořalku. Mark toho sice litoval a považoval to za plýtvání, jenže Bogdan mu vysvětlil, že jakmile drak návnadu spolkne, žárem v jeho tlamě se alkohol vznítí a ostré kusy kovu se pak v netvorově těle postarají o zbytek. Strašlivá smrt jejich přítele nyní celou akci jen uspíšila.

Vyhozené brnění skutečně přilákalo drakovu pozornost a nestvůra se na návnadu vrhla v domnění, že se v jejím teritoriu objevil další pošetilec. Zbroj každým ohledem připomínala jednoho z těch hloupých a chutných smrtelníků a Glutofaranx, nyní navnaděn vidinou další snadné potravy pohltil návnadu dříve, než vůbec mohla klesnout ke dnu. A pak nastaly divy.
Přesně jak Bogdan předpokládal, sotva co zbroj zmizela v plazově tlamě, žár hadova dechu proměnil návnadu v časovanou bombu. Téměř vzápětí sebou vodní drak prudce škubl, jak jím otřásl mohutný záchvěv bolesti. Bestii se z huby začal valit mohutný oblak dýmu a ztichlým podmořským dnem se nesl ohlušující řev poraněného netvora.
Glutofaranx strašlivě zuřil. Past sice nebyla dost silná na to, aby jej zahubila, ale zato těžce netvora poranila a ještě větší zásah utrpěla jeho pýcha. Musí drzé útočníky zničit za každou cenou. V záchvatu vzteku vzal vodní netvor hrad útokem a vystřelil na něj tím nejsilnějším kouzlem, které měl ve svém repertoáru.
Zásah otřásl stavbou a zdi se začaly hroutit. Bogdan s Markem neměli na výběr. Museli proskočit ven do vody, aby se jim místnost nezřítila na hlavu. Bogdan přitom popadl dříve nalezené kopí, aby se pokusil běsnící nestvůru dorazit, naskytne-li se příležitost.

Ukázalo se ovšem, že výbuch v Glutofaranxově nitru způsobil drakovi víc potíží, než původně předpokládal. Stále sice dokázal plavat, ale stálo jej to mnoho sil. Zahlédl dvojici vetřelců a mířil jim vstříc, ale jeho pohyby byly zoufale slabé. Jeden z těch mužů po něm dokonce bodl jakýmsi oštěpem a pouze silné šupiny zachránily Glutofaranxe před dalším zraněním. Přesto se nehodlal vzdát a chystal se oba útočníky zlikvidovat.

Když se Bogdanův útok nevydařil, Solamnijec a bard už neměli žádný záložní plán kromě jediného: přežít! Z plných sil plavali k druhé stavbě, kde se nalézali ostatní a doufali, že se jim tam podaří dostat dříve, než se netvor vzpamatuje nebo jim dojdou síly. Vyčerpání spojené s útokem si však na obou mužích vybíralo daň a  bylo stále očividnější, že svého cíle nedosáhnou. Bogdan se zoufale toužil nadechnout a ztrácel vědomí. Zmobilizoval poslední zbytky sil, ale vše bylo marné, byl stále příliš daleko. A Glutofaranx příliš blízko.

V tom se stalo něco nečekaného. Glutofaranx, jenž si nyní byl jistý svým triumfem, postřehl jak se k němu blíží několik postav plujících na delfínech. Proklatí vodní elfové, rozpoznal ihned své nepřátele. Ty mi byla Dračí královna dlužna, zaklel vztekle. Kdyby v té chvíli vyhlédl někdo z družiny ven, uviděl by, že útok proti drakovi vedla žena, kterou znali z tajemného zjevení v knihovně.
Elfka byla bezesporu nesmírně mocná kouzelnice a její druhové za ní také příliš nezaostávali, protože rozpoutali hotovou bouři kouzel, které vrhli na zle poraněného Glutofaranxe. Drak rychle vycítil, že v současné situaci nemá naději se vetřelcům ubránit a obrátil se na bleskový ústup. Mořská elfka se s tím spokojila a gestem nařídila svým druhům, aby se vydali na pomoc tonoucímu Markovi a Bogdanovi, kteří nyní již z posledních zbytků sil zápolili se smrtí v mořských hlubinách. Dříve, než však zahlédli své zachránce, oba ztratili vědomí. Neviděli už tedy, jak je elfové zachytili a na rychle plavoucích delfínech je v posledním okamžiku odnesli do bezpečí paláce.

Těžce zraněného Gilmara, Veverku a Lily přilákal souboj s drakem zpátky do místnosti s portálem. Nyní tak byli svědky návratu svých přátel a také čtveřice prazvláštních elfů. Než však mohli jakkoliv zareagovat, mořská elfka začala sesílat kouzlo. Gilmar rozeznal zaklínadlo, ale už se mu nedostávalo sil, aby jej mohl zastavit. Zoufale zamával dlaněmi ve snaze seslat protikouzlo, ale nakonec se sesunul k zemi a stejně jako Lily s Veverkou upadl v hluboký magický spánek. Nad podmořskou říší se provždy zatáhla opona.