Studie Creetských gest

vypracováno Univerzitou Nova Artis, Fakultou svobodných umění

Už od pradávna není jazyk jediný prostředek, kterým spolu lid Creetu komunikuje. Je dobře známo, že mnohdy je daleko výmluvnější prosté máchnutí rukou či pohyb těla, který vyjádří tolik, co stovka slov toho největšího z básníků. Leč co kultura, to specifické znaky, které jsou pro cizinci srozumitelné jen zřídka. Proto se odvážní badatelé z Ridellské univerzity rozhodli shromáždit co nejvíce informací o gestech cizích národů. Zde je výběr těch nejzajímavějších z nich. Za výzkumný tým prof. Marco Delfano.



POZDRAVY

Existuje řada typů pozdravných pohybů. Záleží na tom, jsou-li vyhrazeny osobám stejně či níže postaveným, nebo osobám, jež nás převyšují. Prosté mávnutí ruky, které je běžné na severu, by mohlo být v Crussonu považováno svou prostotou až za nezdvořilé. Podání rukou, tak běžné v některých městech Spojenectví, zase za hrubé, přízemní a vůbec nechutné.

Nejzdvořilejší formou pozdravu, který je možno v Crussonu použít jak při vítání, tak i loučení, je srdce, duše i mysl. Při něm se otevřenou dlaní dotkneme postupně hrudi, úst a čela a následně mávneme rukou. Je vyhrazen osobám zhruba srovnatelného postavení, které ale nepatří k rodině. Existují i zkrácené verze tohoto pozdravu, v nichž se dotkneme například jen úst a čela. Rodinní příslušníci se obřadně líbají.

Pokud v Crussonu zdravíte osobu, jež vás svým postavením daleko převyšuje, smíte jí políbit nohu, což znamená, že se "pokorně skláníte před její velikostí". Polibek nohy je vyjádření ještě větší úcty, než polibek ruky, jaký je běžný i mezi některými členy Říšské nobility. Líbání prachu, také v Crussonu poměrně běžné, znamená, že "prostý lid" není urozeným hoden líbat dokonce ani nohy a musí se spokojit s líbáním země.

Na imperiálních dvorech se zrodila praxe poklekat před velmoži na jedno koleno. Ta vychází z představy, že na dvě kolena pokleká člověk pouze před bohy. Tuto představu zavedl do užívání císař Aurelius, sám velmi zbožný člověk, neboť do té doby se běžně klekalo na obě kolena před bohem i před lidmi. Vymizela také praxe, při níž člověk na zemi před velmožem přímo ležel.

Pokleknutí je výrazem hlubokého snížení se před výše postavenou osobou. Méně významné snížení představuje široce rozšířená úklona, kterou nepoužívají snad jen severští barbaři, a jejíž hloubka je dána mírou prokazované úcty. Součástí úklony je i smeknutí přikrývky hlavy, pokud nějakou máte.

Konečně běžným pozdravem imperiálních legií svému veliteli nebo nadřízenému je uhození zatnuté pěsti o hruď a pak její rozbalení a zvednutí do výšky. Případně je možné též udeřit mečem do štítu. Toto gesto vzniklo jako výraz skálopevné oddanosti vojáků Tirerovi v počátcích Impéria.



VZÝVÁNÍ BOHŮ, OBRANA PROTI ZLÝM SILÁM

Když lidé vzývají pravé bohy (tj. Pětici bohů), pokleknou na obě kolena, zatímco ruce pokrčené v loktech drží podél těla s dlaněmi obrácenými směrem vzhůru. Hlava i oči jsou sklopené k zemi. Tato praxe je však překvapivě jiná v zemích, kde věří v jiné bohy. V Crussonu například také klečí, ale ruce mají sepjaté. To má symbolizovat spoutané ruce člověka, který padl do zajetí a znamená to, že se věřící zavazuje sloužit Jedinému bohu jako otrok. Při náboženském vytržení pak padají obličejem k zemi a leží s rozpaženýma rukama i nohama mnohdy i celé dny. Oproti nim seveřané při modlení zásadně stojí, ruce mají zvednuté vzhůru k nebesům a hlavu zakloněnou hluboko dozadu.

Zajímavý je způsob přísahy. Oproti Říši nebo Spojenectví, kdy si lidé kladou ruku na srdce, přísahají Seveřané tím, že si uplivnou do prachu země a v Crussonu zase zkříží ruce na prsou, čímž vytvářejí jakési posvátné znamení. Do stejné polohy dávají i ruce zemřelých, aby je boží milost provázela i po smrti.

Náboženské cítění je ostatně mezi Crussoňany velmi silné. Když se nomádi rozhodují, zda se vydat na cestu či nikoliv, zavřou oči, namíří prsty obou rukou před tělem proti sobě a pokusí se jimi dotknout. Pokud se prsty minou, cestu neuskuteční, protože ji neprovázejí dobrá znamení.

Lidé žijící na venkově, a překvapivě i seveřané, mají podivný zvyk zaklepat dobré věci na dřevo. Věří, že na dřevo je třeba zaklepat, aby nebyli potrestáni za svou pýchu. Domnívají se, že zlomyslné skřítky je možno přivolat jakoukoliv zmínkou o štěstí. Zvuk klepání na dřevo je má zaplašit. Podobně i ruka, která má palec strčen mezi ukazováček a prostředníček, je v říši považována za dobrou ochranu proti uhranutí nebo zlým skřítkům a duchům. Na Heliorských tržištích se dokonce prodávají i malé amulety, znázorňující ruku v této poloze. Má se za to, že se tímto vulgárním gestem dají zlé síly odlákat od svého zhoubného díla.

Oproti tomu v Crussonu se proti zlým silám používá gesto známé jako rohy. Jde o sbalenou pěst, z níž trčí ukazováček a malíček a míří na člověka nebo předmět, jemuž je gesto určeno. Rohy jsou jedním z atributů Jediného boha, v nějž Crussoňané věří a domnívají se, že když někdo přináší neštěstí, je možno se zaštítit tak, že se svěříme do jeho ochrany. Pro vyznavače bohů Pětice jsou však rohy symbolem zla, stejně jako i Jediný bůh je symbolem Chaosu a rozkladu světa.



URÁŽKY A ODMÍTNUTÍ

V ulicích Heliory se často setkáte s pro lidi z jihu poněkud nepochopitelným gestem, při němž aktér prudce trhne dlaní s rozevřenými prsty proti vašemu obličeji, čímž vás posílá do horoucích pekel. Toto gesto pochází z dob, kdy se zde svázaní zločinci nechávali napospas davu, který jim plnými hrstmi cpal do obličeje pouliční smetí. Řada lidí ale původ tohoto gesta nezná a má za to, že pětice napřažených prstů znamená pětici pohlavních aktů, které by chtěli uskutečnit se sestrou osoby, jíž je gesto adresováno.

Dalším rozšířeným gestem je sevřená pěst a dolů mířící palec, jímž se bodá do vzduchu. Původně bylo znakem spokojenosti diváctva s hrami v aréně, které císaři pořádají v Helioře. Když diváci chtějí, aby byl poražený zápasník zabit, bodají palcem do vzduchu, jako by mu vráželi do těla meč. Nyní je však toto gesto rozšířeno i do oblasti Spojenectví jako výrazný negativní signál. Jeho opakem je palec sevřený v pěsti, když si diváci nepřejí, aby gladiátor zemřel.

Obscéní urážkou, která v Říši patří asi k nejhanlivějším vůbec, je vztyčený prostředníček. Toto nesmírně oblíbené gesto se dokonce zasloužilo o to, že obyvatelé Říše říkají prostředníčku digitus impudicus - tj. nemravný prst. Nechvalně proslulý císař Lenocius prý dokonce své okolí záměrně urážel tím, že držel prostředníček ve vztyčené poloze, když mu jeho poddaní líbali ruku.

Mezi seveřany patří k nejsilnějším výrazům pohrdání a výsměchu, když zkroutíme prsty jako drápy a několikrát rukou pohneme dopředu a dozadu, čímž hrozíme, že poškrábáme obličej jako draví ptáci. Specialitou z Menace zase je, když se v reakci na vtip, který není k smíchu, výrazně šimráme v podpaží, čím vyjadřujeme, že "tento vtip by vás rozesmál, leda byste se takhle polechtali". Přeložit se to dá i jako, "větší ubohost jsem jaktěživ neslyšel". Někteří členové odporu vůči Crussonské okupaci ho nenápadně provádějí na povinných mších při uctívání Jediného boha.

V Crussonu zase patří k nejhorším urážkám, když napřaženou ruku obrátíme dlaní k zemi, ohneme prostředníček, ostatní prsty necháme natažené a několikrát bodneme směrem dolů. Za tohle gesto už řada lidí o ruku i přišla, když jej spatřil některý z kněží. Mezi nomády z pouště je zase rozšířeno urážlivé gesto, kterému legionáři říkají véčko, protože vztyčený ukazováček a prostředníček jej připomínají. Říká se, že pochází z dávných dob prvních střetů legií a nomádů. Těmto lukostřelcům na koních prý někdo řekl, že budou-li poraženi, uříznou jim nepřátelé ukazováček a prostředníček, aby už nikdy nemohli na nikoho vystřelit. Rodilé lučištníky by tento trest nadosmrti připravil o možnost lovit a bojovat a tak, když prchají na svých konících, výsměšně ukazují legionářům, že svoje prsty stále mají.