a hele, něco co je mi momentálně blízké :)
Mě doupě tak nějak přestalo bavit, ztratilo kouzlo. Možná jsem si jen potřeboval od něj odpočinout, pravd. Pak můj syn objevil krabici s Dnd 3e starter setem a ty figurky a mapa se mu samozřejmě moc líbily. Hrál si s tím sám dle svého, a samozřejmě vyzvídal, k čemu to je a jak se to hraje. Já neodolal a zkusil mu to podat. A protože RPG fakt není nic víc než co děti dělaj dnes a denně, jen ta kostka je tam navíc, tak ho to docela bavilo..
A musím říct, že mě vážně překvapila jedna věc - velmi záhy pochopil že nej hra je pro všechny, když jsou síly relativně vyrovnané. Jednoznačná převaha na libovolné straně je nuda.
Jo a občas chce dělat DM.. jednou už vedl hru, kde jsem hráli postavy my s Alekem a dalším kámošem. Tři veteráni RPG. A i když to byl klasika dungeon crawl, bavilo nás to všechny :) dokonce do tý míry, že mu kámoš začal vyčítat taktiky vůdce záporáků, jako kdyby to byl dospělák :D Bál se že prohraje.. a ukázalo se, že když jsme se fakt hecli, dokázali jsme vyhrát :)
Takže malej měl lepší odhad (a dokázal zmírnit nasazení příšer, aniž by to bylo trapné), než dospělý.
Jako ve všem, tak i v doupěti se nejdřív musel naučit orientovat. Snažím se mu nenutit žádné mechaniky, dokud o ně neprojeví zájem. Chápe, že každá hra potřebuje pravidla a nemá problém se jim přizpůsobit, když se podají na nějakých příkladech. Ze začátku neměl vůbec zájem hrát postavu déle než jednu hru, pořád jsme dělali nové. Teprve když jsem mu popsal proč se mi to líbí a vyzkoušel si, jaké to je získat vyšší lvl a něco do vybavení, tak se mu to zalíbilo.
Jo a taky se mi líbí, že někdy chce hrát 3 dny v kuse a pak se týden o doupěti nezmíní. Má prostě větší rozum než táta :D