Já se na to snažím dívat jako na hru, kterou budou hrát lidé, co rpg nikdy nehráli a má je to nalákat. Chápu, že někdo, kdo hraje rpg roky, nemá problém s těžkými volbami, menším zlem, složitými vazbami atd, ale pro někoho, kdo se dívá na filmy a hraje PC hry a přitom na rpg nikdy nesáhl, je podle mě třeba postavit hru jinak.
1) Jasné rozdělení na dvě strany (dobro/zlo, řád/chaos, červení/modří...)
Nemyslím si, že by hře jakkoli prospělo, aby si strany vybírali hráči až v průběhu hry. Vcelku snadno se ti může stát, že se půlka hráčů přikloní na jednu stranu a půlka na druhou. Obecně to problém není, ale u krátké hry ještě dělit čas na polovinu pro dvě skupiny není dobré.
2) Možnost se s oběma stranami ztotožnit
To mi chybí v tvém návrhu nejvíce, proč by se měli hráči rozhodnout pro jednu nebo druhou stranu. Čím složitější a přitom méně jednoznačné zázemí pro hru vymyslíš, tím déle budou hráči tápat a přemýšlet, proč vlastně mají být povstalci nebo proč chránit církev. Naopak bych co nejjasněji deklaroval, co jsou obě strany zač a hráči si pak budou moci před hrou vybrat, zda se rozhodnou pomoci jedné nebo druhé.
3) Církev a nemrtví
Na to bych si dal obecně pozor. Není problém kosit stovky nemrtvých, ale pozor s tím, že by někdo měl nemrtvé používat a to ještě proti církvi. Dost krát se mi stalo, a to i u zkušených hráčů, že to prostě odmítli. Ano, když si někdo vybere hrát za záporáky a počítá s tím, není problém, ale většina lidí si první hru zahraje spíše za kladné hrdiny a tam bych se tomuto směru vyhýbal.
4) Obrana něčeho
Tohle vždycky smrdí. Zavřít postavy někam a nechat je, aby plánovali obranu je určitě zajímavá hra pro strategicky nadané hráče, ale pro někoho, kdo to nikdy nehrál, to nevidím jako dobrý nápad. Nejvíc bych se bál toho, že by hráči měli ovládal/velet ještě jiným postavám, než jen sami svým. Snažil bych se pro první hru, aby ovládali skutečně jen jednu postavu.
Já vím, že hra má být pro dospělé a že má ukázat, co tebe při hře nejvíce baví, ale ty ses k tomu musela nějak propracovat. První hra by měla ukázat, že je tu super, ale že je to hlavně zábava - a jakmile budou muset hráči přehnaně přemýšlet, nebude to pro první hru zábava, ale práce. Budou se bát, že zvolí špatně. Já bych se spíše snažil postavit hru tak, aby měli hráči volby co nejjednodušší (na začátku se s něčím ztotožní a následně už nemají potřebu svůj výběr korigovat nebo obhajovat). Lidé také začínají pohádkami a až postupně se s věkem propracují ke složitým politickým trillerům. Pro první hru bych viděl jako ideální spíš pohádku.