Babaj píše:
byli jsme tam kde salma vyrustala a byla tu pod ochranou sveho dobrodince :-)...
No z příběhu, který vám vyprávěla, plyne, že v tom hradu nikdy předtím osobně nebyla.
Příběh Salmy píše:
(...) Vysíleni zakončili (s bratrem) své putování ve Větývce, což byla malá vesnice, o které se na trzích šířily zkazky, že v jejím okolí se šťastlivcům podaří najít poklad, který jim zajistí spokojený život až do smrti. Potkali v ní kouzelníka Delkana, který se zde usadil a hodlal tady dožít svůj strastiplný život. Silma mu nabídla, že se mu budou, za ubytování a stravu, starat o domácnost. Delkan na jejich nabídku přistoupil. Silma kouzelníkovi vařila, uklízela a Many se staral o koně a malou zahrádku. Každý den se vydávali do několika známých ruin v okolí a pátrali po něčem neobvyklém. Den co den se vraceli s nepořízenou. Přemýšleli, zda pověsti o tomto kraji nejsou jen smyšlené příběhy, které vznikaly v hostincích pro pobavení starousedlíků. Jak dny postupovaly, začínali propadat čím dál tím větší beznaději. Vydávali se na delší a delší cesty. Nesčetněkrát bloudili krajinou v naději, že se na ně štěstí přece jen usměje.
Jednou ráno sdělil Delkan překvapeným sourozencům, že je nebude nějaký čas potřebovat, neboť odjíždí na pár dnů za starým přítelem. Silma se rozhodla, že volný čas využijí, jak nejlépe dovedou, a vydali se na průzkum dál, než se kdy odvážili.
Se zarmouceným výrazem ve tváři se po třech dnech dohodli, že další ráno se vydají zpět. Začalo se stmívat, a tak se vydali hledat vhodné místo na přespání. Vyšli z lesa na vrcholek kopce a uviděli zarostlou mýtinu. Ve svitu měsíce se před nimi tyčily dvě obrovské věže a ruiny tvrze, která vypadala jako po zásahu bleskem. Z celé stavby už zbylo jen torzo a v okolí se po zemi válely mohutné kameny, které zřejmě v minulosti tvořily celou budovu. Utábořili se poblíž ruin a při usínání doufali, že v nich ráno snad něco objeví.
(...)
Opatrně se vydali blíž a začali zkoumat roztroušené kameny. Jejich podezíravost opadala a Many se odhodlal vstoupit dovnitř. Silma s napětím čekala venku.
(...)
Zvedla se a po dalších planých pokusech osvobodit Manyho ji napadlo, že jestli někdo může jejímu bratrovi pomoci, tak je to Delkan. Netušila, kde se v ní tato jistota bere, ale věřila, že se nemýlí.
(...)
Ve spěchu Delkanovi vše vylíčila a požádala ho o pomoc. Po chvilce přemýšlení souhlasil a začal se připravovat na cestu. Silma ho při balení zásob nervózně popoháněla. Na cestu si vzali koně, aby nepromarnili ani minutu.
Odpoledne dorazili na místo. Sesedli z koní a vydali se na obhlídku tajemné jiskřící koule, která věznila Manyho. Kouzelník se bezradně tahal za bradu a přemýšlel. Navrhl Silmě, ať prohledají ruiny, aby našli něco, co by jim mohlo pomoci rozluštit tuto záhadu. Vydal se k tvrzi, ale Silma ho, ztuhlá strachy, odmítla následovat. Trvalo dlouho, nejspíš několik dní, to si Silma nedokázala později vzpomenout, než znovu vyšel ven. Vyprávěl o tajemné knize v prastarém jazyce, kterou našel a pokusil se ji rozluštit. Nakonec řekl, že ví, jak osvobodit Manyho, ale potřebuje rostlinu s podivným jménem a čerstvou krev koně ze starého a vznešeného chovu. A to byl úkol pro ni.