My jsme teď dva měsíce hráli Tales from the Yawning Portal, což je série dungeonů. Přeskočili jsme jen Dead in Thay kvůli jeho rozsáhlosti a Against the Giants, protože jsme onehdá hráli Storm King's Thunder.
Celkově mi přijde, že čím starší jeskyně, respektive dobrodružství v jeskyni, tím lepší. Můj dojem potvrdili i hráči, kterým se ze všech těch dungeonů nejvíc líbí ten současný, a nejstarší, Tomb of Horrors. Družina je asi ve třetině a zatím (!) nikdo nezemřel. Je vidět, že Gygax uměl vymýšlet zapeklité jeskyně, lišácké a konzistentní a zároveň tématické, ta atmosféra z těch starých dungonů dýchá dodnes. Taky je vidět, že Gygax měl skvěle zmáknutou typologii a psychologii hráčů. Měl jsem trochu obavu, jestli ToH není jen vyhypovaná průměrná jeskyně, která je tak slavná hlavně kvůli nostalgii starých hráčů. Ale ne. Fakt je to nejlepší dungeon, jaký jsem kdy hrál.
Na Tomb of Horrors volně navazuje Tomb of Annihilation a hráči už se těší, jak si ho poté zahrajeme.
Princes of the Apocalypse jsem nehrál (ale jsou to spíš knížata než princové), ale Storm King's Thunder mě nechávalo dlouho vlažným. Začal jsem ho hrát hlavně kvůli spoluhráčům, kteří ho chtěli hrát víc než Curse of Strahd (já jsem byl pro CoS). Ale faktem je, že je to ta nejlepší z nových příběhových linií 5E, co jsem hrál. Zpětně to hodnotím velmi vysoko. Klidně bych si to zahrál někdy znovu. Mám k tomu jen jednu výhradu: Je lepší začít od 5. úrovně a tu první kapitolu jen prolítnout, nebo vylevelovat na pětku na dobrodružstvích z Ligy dobrodruhů. Nebo - pro nové hráče - hrát SKT jako pokračování Starter Setu. Ta první kapitola je málo obšírná (kvůli rozsáhlosti druhé kapitoly, která je naopak svělá) a postavy by na ní měly dojít na 5. úroveň, což je ale kvůli málo materiálu takové umělě urychlené a málo zábavné. Jo, a taky doporučuji postupovat v SKT na úrovně po milnících, ne po zkušenostech. Pro ten sandbox je to lepší.