Ma zbroj je mym stitem, je mou virou a je mym prokletim ve spaseni cestou pres bitevni pole.
Me jmeno je Samuel Helder a Illuskane by na mne nebyli prilis hrdi.Coz hodlam zmenit.
Ma vojenska kariera zacala slibne. Uz od mladi jsem v sobe pocitoval touhy po niceni a desrukci, coz nelibe nesli sousede a vesmes posleze i cela vesnice. Nebylo se cemu divit a netrvalo dlouho co jsem musel vybirat mezi zalarem, sibenici ci vojenskou sluzbou. Ani jedno nebylo dle meho gusta, a ma neobliba v autoritach mi naznacovala problemy i v armade.. Ke svemu udivu jsem zjistil , ze se mezi temito kovem ,kuzi a potem zapachajicich muzich citim velmi dobre. A navic jsem si jich vazil.Postupem casu jsem se vypracoval nejen mezi muzi ocele ale iv prizni samotneo Tempuse. Nevim co ve mne vidi, ale patrne ma povaha ho pritahuje a zacal ke mne promlouvat. Spolecne jsme pak jakoby splynuli v jedno. on muj pan a ja jeho jedna z tisicu pazi.. Vzdy je proc valcit a tak je vzdy jak sytit jeho vasne. Nakonec jsem to dopracoval az do specialniho batalionu.. Byly nam nabizeny ty nejnebezpecnejsi ukoly. Ty diverzni mne bavili nejvic. Nekde neco znicit, spalit a rychle pryc... Neni divu ze ted tady sedim sam, trochu osmahly, unaveny z nekolikadeniho behu, temer bez vybavy.. nebyl cas svlikat zbroj. V patach nam na zada dychalo mnoho mecu . Odhodili jsme co se dalo a pelasili o zivot..Rozdelili jsme se, abychom zvysili nase sance..Snad se druhe skupine podarilo predat zpravy o splneni ukolu a ze vez branici prusmyk uz nestoi... Prijemna vzpominka na padajici kamene zdi a vlny prachu z nich se zvedajici mne bude hrat jeste dlouho v srdci.
Ale mrzi mne, ze batalion je rozprasen... Musim podat zpravu v posadce a taky se zpet dovybavit... Takze jeste jeden korbel za zatoulany tolar a musim vyrazit...