Jerson píše:
Dneska se pětisetletí upíři chovají - a vypadají - jako dvacetiletí kluci
A když píšeš "dneska", tak co je referenčním "včera"? Upír ve smokingu v černobílém filmu co zvedá ruce s roztaženými prsty a má tváří se zle za klavírní hudby? Protože další srovnání, co mě napadají, jsou:
- Louis. Nemůžu si pomoct, ale na šedesát nevypadal a jak arogantní šlechtic se choval napříč staletími (až do dvacátého, to se choval jak dvacetiletej emo)
- Lestat. Za prototyp staříka bych ho fakt neoznačil
- Dracula, možná? Věk co pamatuju neurčitý a jeho chování se věkem zrovna moc škatulkovat nedá, prozačátek protože není psaný jako člověk, ale jako bestie.
Ono vlastně i když přemýšlím o těch "dnešních", tak mám trochu problém. Koho tím myslíš?
- Staphana? Kromě vohozu o nic víc starší než ten Louis, jen s dobově odpovídajícim stylem. U chování si pak nejsem jistý, které myslíš - jeho masku středoškoláka navenek, jeho sebeovládající se verzi nebo jeho šílenou verzi?
- Damon je pravděpodobně příčetnější příklad. Nadčasovost v jeho uvažování je myslím poměrně dost zjevná na každém kroku, od "hej, na tomhle evil plánu sem pracoval posledních sto let" až po "ouč, něco se stalo s mym bráchou? Whatever, to ho nanejvýš za padesát let zas přejde".
Nějak mě míjí, co bys vlastně chtěl. Na jednu stranu říkáš "aby se tak chovali" - na druhou srtanu dáš za příklad Pána prstenů a fakt, že u spousty postav z jejich chování věk prostě fakticky nepoznáš. Nějak mi to nejde dohromady.
Zpátky k těm upírům (nebo jiným "nesmrtelným) - aby se chovali "staře" v každém momentu nedává smysl. Proč by to dělali? Jejich tělo neselhává, takže nemají žádný fyzický důvod držet se zpátky nebo se "uklidňovat". Jejich mysl taky neselhává a navíc k tomu se nemusí vyrovnávat s představou vlastní blížící se smrti, což je naprosto vyřazuje z nějakých šablon "stárnutí", ať už těch co znáš ze svého okolí nebo z vědecky popsaných - neexistuje u nich žádný nutný důvod spěchat ve vstupu do sedmého
Eriksonova vývojového stadia definujícího "pozdní dospělost", natož aby vstupovali do závěrečného osmého stadia "vyspělosti" definovaného sebereflexí v době dohledného konce - popravdě dost autorů dokonce mnohokrát protočilo myšlenku, že by přirozená upírská mentalita mohla existovat v neustále se opakujícím cyklu pátého, šestého a sedmého stadia (pozdní adolescence, ranná dospělost, pozdní vyspělost - refresh) - abych citoval největší klasiku, celé Interview není o ničem jiném než o protáčení těhle cyklů.
Proč by se někdo sedmdesátiletý, kdo je při plné fyzické a duševní síle a má výhled nesmrtelnosti, měl řídit Tvými představami o sedmdesátiletých lidech, které jsou dané slábnoucími lidmi s možná velmi pomalu, ale jistě vadnoucím intelektem, kteří před sebou mají výhled posledních pár let života?
Takoví jedinci nemají nejmenší důvod stárnout v běžném slova smyslu. Naopak mají mnoho důvodů chovat se tak, jak se staří lidé chovat touží - mladě. Prozačátek, protože prostě můžou. Co by za to spousta těch reálných starých lidí dle vlastních slov dala.
Jejich stáří se bude projevovat jinde. To co budou dělat budou dělat s mnohem více zkušenostmi a tedy s větší "obratností", prožitek desetiletí a staletí jim dá nadhled nad časem atp. Ale není to nic, co by někdo z nás znal nebo mohl znát z vlastní zkušenosti.
Colombo píše:
Oh, wait a second!
Exactly, cheers.