LokiB píše:
a to se normálně ptát můžeš a oni ti odpovídají?
Jako když se hraje konkrétní setting, kde je to popsané a vyřešené, tak je to jasné. Když to bude tvůj vymyšlený setting ... tak to hráčům budeš muset říc ty, resp. jejich GM. nebo tedy to stvoříte spolu.
Spíše na to v rozhovoru s jejich postavou může přijít řeč. Ovšem když se to stalo v DrD, který to nijak nepopisuje, tak jsme s takovými detaily narazili.
LokiB píše:
Třeba se ti do toho nechce, ale nemůže to být celé tím, že jsi na ostatní extrémně náročný? Že po nich vyžaduješ věci, které oni sami pro hru nepotřebují, ale ty ano. A trváš k tomu na své logice (protože ani ta chudák logika není univerzální, když ji pojmeš ve stylu "mobily v roce 1890 nejsou logické, protože ...).
Vybavil se mi při tom popisu Sheldon. Snad to nebudeš brát jako příliš osobní poznámku.
Nevím, jestli je to z mé strany extrémní náročnost. Prostě mě nesmysly kopnou do očí, ve hře, ve filmu, v knížce, v dobrodružství, kdekoliv. Že to hodně lidem nevadí a neřeší to je možné a budiž jim přáno, že se spokojí - z mého pohledu - s málem. Určitě si zahrajou snáz než já.
York píše:
Tak ona celá fantastika je o tom, že si představuješ věci jako "jaké by to asi tak bylo, kdyby v roce 1890 existovaly mobily?". Je to dost podobné, jako "jaké by to bylo, kdyby tu za druhé světové byli emzáci?". Nějak nevidím důvod, proč se jedněmu bránit a druhému ne. Promýšlení důsledků může být docela zábavné.
Rozdíl je v tom, že já jsem na tématu emzáků před WW2 postavil celou hru a tuhle myšlenku jsem dost podrobně rozpracovával, aby do té představy zapadala. Na druhou stranu mobily v roce 1890 byl okamžitý nápad, okolo kterého se rozhodně neměla točit celá hra. A dotyčné slečně by určitě taky nevadilo, kdyby - při existenci mobilů - taky exostovaly podobně malé baterky, a počítače, a televize, a vlastně všechna moderní technika, kterou okolo sebe má, a vlastně by nebyl žádný důvod pro to, proč bychom museli předpokládat, že se hra odehrává v roce 1890 a nikoliv 2009. Její druhý návrh byl rok 3200 - předpokládám, že by vypadal dost podobně, a ona by stejně hrála čarodějku, která žije v lese a staní se lidí, i když jim pomáhá. A jen já s další hráčkou bych si lámal hlavu s tím, jak by vlastně mohla společnost po tisíci letech vypadat.
sirien píše:
Mě třeba nevadí, když se to projeví jen někdy a někde a u "zapadá to" nemám žádnou zvláštní šablonu toho, co by to muselo splňovat - 300 letého elfa lze nejspíš odehrát různě a pokud hráč přijde s nějakým svým pojetím, které je třeba odlišné od toho, jak bych to hrál já (důrazy na jiné věci atp.), tak nemám problém mu na to přistoupit.
Siriene, já taky nemám problém přistoupit na různé ztvárnění takového upíra. I kdyby ho dotyčný vzal z nějakého seriálu. Jen chci, aby se nějak projevilo. Pokud se takový upír maskuje jako devatenáctiletý kluk, tak fajn - ale když po nějakém čase jeho kamarádi odhalí, že je desetkrát starší, tak by to dotyčný hráč mohl do hry nějak dostat.
Opravdu si nemyslím, že bych chtěl tak moc.
______________________________________
Jedna věc k tématu - vzpomínám si, jak jsme před lety řešili, co dělají postavy mezi dobrodružstvím. Jeden hráč tvrdil, že jeho postava jde z akce do akce, mínus potřebné tři měsíce na výcvik. Na to konto padla otázka (nikoliv odemně), co tedy dělá s penězi, které se počítaly na stovky kil zlata, a které s sebou viditelně nenosí. Na to hráč odpověděl, že si je tedy jeho postava nechává "doma v truhle". Následovala další otázka - to se nebojí, že mu je nikdo neukradne? Odpověď zněla, že má tu truhlu zamčenou a schovanou. Družinový zloděj prohlásil, že právě našel tajnou chodbu ve sto let opuštěném hradě a v pohodě ji odemkl, takže nějaké truhla v jednou vesnickém baráku nepředstavuje žádný problém. Odpověď zněla, že si samozřejmě za část peněz koupil pořádnou smrtící past. Ale my jsme právě prošli podzemím, kde bylo deset takových pastí, plus nebezpečné nestvůry, a stejně jsme všechny zabili a pasti zneškodnili nebo prošli, a to šlo o velký hrad obývaný upírem či jakou potvorou, která měla mnohem víc prostředků na zabezpečení svých pokladů.
Takže následně jsme začali řešit, zda v daném světě existují banky a jak mají zabezpečené trezory, aby se do nich nikdo nedostal - zejména ne kouzelník s hyperprostorem a procházením zdí, nebo hraničář s telekinezí. Celá ta diskuse nakonec vyústila v poměrně velké překopání pojetí světa, zavedení super hlídaných trpasličích bank, magicky kontrolovaných šeků a dalších věcí, které měly zajistit to, že dál budeme drancovat nebezpečné podzemí a nikoliv trezor místní banky. A výsledek chtěl hrát jen jeden hráč, který už začal vymýšlet, jak by falšoval magické šeky, když málokdo magii ovládá.
Na základě téhle diskuse PJ v příští hře podělil naše majetky stovkou, aby každý mohl nosit poklady u sebe, nebo nám je nechal ukrást - to si už nepamatuju, vím že z toho byla velká hádka a následoval odchod GMma.
Ve výsledku se naše hraní ustálilo na tom, že mezi dobrodružstvími mají postavy i nějaký čas na soukromí, i když jsme asi nikdy nehráli na to, že by se v mezičase děly nějaké zajímavé věci, nebo že by každý měl nějakou rodinu, ke které by se vracel.
Když jsem po čase vedl svou kampaň, tak postavy asi po dvou letech dostaly dohromady hrad, který měly spravovat, a který jim také měl požírat peníze a nasyslené poklady. A následně se dobrodružství začaly víc odehrávat spíše v okolí tohoto hradu, i když některé zavedly družinu dál, takže následně potřebovali i kastelána a nějaké sloužící, a stali se z nich v podstatě regulérní šlechtici (s hradem ve společném vlastnictví).
Zpětně nemůžu říct, že by to byl nejlepší přístup, protože je hrad dost omezoval a každý útok na něj brali dost osobně - myslím i jako hráči, nikoliv jen jako postavy, a také se každému nechtělo na provoz hradu přispívat ze svých peněz. Zvláště jeden rytíř chtěl neustále zakládat vesnice a odírat poddané, aniž by bral ohled na to, že dostali hrad v nebezpečné pohraniční oblasti a na prokletém místě, kde nikdo nechtěl žít.
Výhoda ale byla, že se skupina stále držela pohromadě, takže nebyly problémy s tím, že by někdo byl pět let mimo, zatímco ostatní by v té době prolézali jeskyně.