Výjimečně s Lethrendisem souhlasim. Představa že někdo hraje DnD a při vyhodnocení situace nebo rozhodování o své akci ignoruje, že má 70 HP mi přijde dost mimo a pokud to někdo tvrdí, tak nejspíš buď kecá, nebo si něco nalhává.
Ona otázka u HP neni ani tak o tom, jestli je reflektovat nebo ne, ale spíš jak je interpretovat. Historicky tu sou dva přístupy:
- původní, doslovný. HP jsou prostě míra zranění. To je původní DnD interpretace která se systémově držela až do 3.5e (byť herně jí hráči opouštěli už v pozdějších fázích ADnD) a která může fungovat v systémech s nízkými/poměrně konstantními úrovněmi HP (nějaké OSR, GURPS...) V systémech s výraznou HP progresí je to problematické až disfunkční.
- Pozdější, obrazný. HP jsou chápané jako rezervy, resp. míra všeho, co se odehraje před skutečným zraněním; tj. pomlácení, namožení, stres, únava... Tohle je o hodně pružnější a tudíž funkčnější interpretace, kterou u DnD systémově zavedla 4e a 5e jí drží (byť si z historické tradice zachovala nějakou zmatečnou terminologii jako jsou třeba názvy léčících kouzel).
Osobně bych se ale nebál jít ještě dál a HP abstrahovat úplně na úroveň nějakého "příběhového bufferu" bez jakéhokoliv vztahu k fyzickému (nebo psychickému) stavu postavy, který ukazuje, kolik věcí co sou totálně na hraně si postava může dovolit - ať už jde o uhnutí ráně na poslední chvíli nebo o věci jako zachycení se na skalní římse konečkama prstů (ano, v téhle interpretaci pak dává smysl, aby postava která failne lezení po zdi "dostala zranění" místo toho, aby "prostě spadla" a postava co se rozhodne přeběhnout lávu ztrácí HP ne z titulu popálení, ale z titulu toho, že v té lávě je jen omezené množství kamenů, na které lze na poslední chvíli přeskočit, když zrovna někde ztratí rovnováhu). Tahle interpretace taky umožňuje GMovi snadno říct "je mi jedno, kolik máš HP, jestli z tý střechy skočíš, tak si mrtvej".