Keshi: Jako já iluzionismus, Railroad, dice fudging a podobné praktiky odsuzuji hodně kategoricky. Zkusím to nějak vyjádřit za sebe, snad i nějak nepříliš ofenzivně:
1) V první řadě je nutné si uvědomit, že byť třeba považuju iluzionismus za nevhodnou techniku, tak to v zásadě znamená, že bychom se jej měli snažit vyvarovat a že bychom na sobě a svém vedení hry měli pracovat, abychom ho ideálně nemuseli používat. Neznamená to, že jakmile si jednou pomůžeš třeba tím, že upravíš za boje obtížnost nepřítele, tak jsi automaticky odsouzeníhodná spodina lidstva (tvrdší soudy si nechávám pro ty, kdo takovéto praktiky učí a opěvují). Na druhou stranu ale de facto lžeš svým hráčům, ke kterým máš jako GM a jejich kamarád určitou morální odpovědnost být spravedlivý, fér, respektovat je, atd., takže ne, že by tam určitý vztyčený morální palec nebyl vůbec.
2) Iluzionismus chápu v tom prvním lepším rozměru (tj. kdy jsem jej docela ochoten pochopit a akceptovat) jako záplatu vlastní GM neschopnosti, nepřipravenosti nebo nezkušenosti (především 2. a 3.). Tj. jako něco, co mi vyřeší problém jako "Omylem jsem proti hráčům postavil moc silného nepřítele" nebo "Zapomněl jsem hráčům dát tadyten předmět", aniž bych tu chybu na sebe prozradil. Tohle je třeba ten krajní moment, kdy bych iluzionismus docela chápal a nevadil by mi příliš ani u GM ve vlastní skupině, za předpokladu, že je to chápáno v tomhle kontextu. Osobně bych byl ale raději k hráčům upřímný a prostě se jim k tomu, minimálně třeba na konci sezení, přiznal, protože o nic nejde ("stakes have never been lower") a na hráčích a jejich důvěře mi záleží víc, než na vlastním čistém triku.
3) V druhém rozměru chápu Iluzionismus jako snahu GMa "ochránit" postavy...resp. hráče. V podstatě je to taková evoluce toho předchozího, ale není to ani tak o tom "Já jako GM jsem udělal chybu a teď ji napravuji" ale spíš "Já jako GM jsem vše připravil dobře, ale hráčům se z nějakého důvodu nedaří" (ať už proto, že jim blbě padají kostky, nevymysleli dobrou bojovou taktiku, nevšimli si důležité stopy... - zkrátka problém není na straně moji, ale na straně hráčů). Projevovat se to může například tak, že GM začne v souboji najednou soupeři fudgovat kostky a předstírat, že hází hůř než mu to ve skutečnosti padá, nebo se třeba najednou od někud vynoří posily, atd. Důvodem je například, že se GM snaží nějak ochránit hráče, aby třeba nebyli naštvaní, že umřeli v boji. Tohle už je moment, kdy je pro mě Iluzionismus rozhodně nevhodný. Já i ostatní hráči jsme před začátkem hry uzavřeli dohodu, že jdeme hrát nějakou hru podle nějakých pravidel. Já jako GM jsem na sebe vzal odpovědnost být fér, hrát podle těchto domluvených pravidel, respektovat hráče a jejich rozhodnutí, být věrný svému prepu atd. Iluzionismus jde v takovém případě zcela proti všemu výše řečenému, a to i přesto, že z empatického hlediska je pochopitelné, že se jako GM můžu snažit ochránit svého kamaráda před smutkem z toho, že mu umřela postava. Takovýhle iluzionismus ale nejen že porušuje výše popsaný sociální kontrakt, ale navíc i ignoruje volby hráčů (ano, třeba i ty špatné volby, jako například vběhnout neozbrojený do temné jeskyně). K čemu má taková hra smysl, když mé volby nemají význam? Jakou hodnotu má vítězství v šachu, když mě můj kamarád nechává vyhrát, protože ví, že bych byl smutný z prohry? Obráceně jde taky říct, že stejně tak hráči souhlasili s tím, že jdeme hrát tuhle hru, jejíž součástí je, chtě nechtě, smrt. A stejně tak oni mají odpovědnost vzít to jako dospělí lidé a pokud se bohužel stane, že během dobrodružství umřou, tak se k tomu postaví čelem.
Obecně si navíc myslím, že smrt je ta úplně nejtrapnější a nejméně originální věc, kterou může GM na hráče hodit. Porážka v bitvě může skončit celou řadou daleko zajímavějších způsobů, než jen smrtí postav. A když už by se fakt stalo, že prostě úplně dementně padali kostky a bylo by vidět, že to hráče opravdu štve, tak nesáhnu k iluzionismu, ale prostě si s nimi o tom narovinu promluvím a dohodneme se na tom, co dál.
4) V třetím, a to pro mě asi nejhorším, rozměru chápu Iluzionismus jako nástroj GM nějak popostrkovat hru, aby mu nějak seděla do příběhu, aby byla příběhově zajímavější, aby mu nezabili hráči jeho oblíbené NPC...zkrátka iluzionismus jako nástroj GM railroadovat příběh. Takto používaný Iluzionismus je pro mě neakceptovatelný a nemám pro něj ani pochopení. TTRPG je hra, kdy příběh a děj vytváříme všichni jako hráči společně. Nikdo nemá větší slovo v tom, co se bude dál dít. Všichni se podílíme na tvorbě "příběhu" a ten je společným dílem naší vzájemné herní spolupráce. V tomhle případě jsem si ale já jako GM řekl "Přestože jsme se dohodli před hrou, že budeme společně hrát podle těchto pravidel a společně tvořit děj hry, tak já jsem se rozhodl, že ne hráči kolektivně, případně pravidla hry, ale jen já sám mám patent na tom rozhodovat, co je zajímavé, zábavné, napínavé atd." Nejen, že to opět porušuje v předchozím bodě popsaný sociální kontrakt mezi hráči a GM šlape po hráčské volbě, ale navíc to dělá proto, že si myslí, že on ví líp, než ostatní, co je zábavné, zajímavé, co je lepší příběh apod. Na to ale jako GM zkrátka nemá nárok a popravdě to vnímám jako krajně arogantní chování a pohrdání ostatními hráči (a syndrom takového stereotypního GM elitářství).
Tolik asi za mě. Ano, místy se to může jevit asi jako docela drsný pohled na věc, ale snad je vidět, že to má určitou gradaci a jsou tam určité limity.
Poznámka na závěr... spoustu s těch výše uvedených důvodů úplně neplatí v momentu, kdy se hráči narovinu vzájemně dohodnou, že jim nevadí, když GM podvádí a rozhoduje některé věci podle svého uvážení sám. Pak je to totiž v podstatě jejich problém. Pořád je to krajně suboptimální způsob, jak ty hry hrát (viz sirienův článek na fudging, teď se mi ho nechce hledat), ale odsouhlasili to, tak to je jejich věc.
EDIT, protože samozřejmě než jsem to dopsal tak se sem přidalo plno dalších příspěvků...: Sirien to pěkně shrnul, pod to bych se taky podepsal, jinak si na ten svůj příspěvek odkazuje. Stejně tak Log. Jeho "iluzionismus je to, když děláš z hráčů blbce a hraješ jinak, než jak jste se dohodli." bych klidně někam zarámoval.