Napřed pár slov ke včerejší hře. Místo sedmi hráčů jsem měl jen čtyři, takže došlo na to, že na jednu větev mise vůbec nedošlo.
Původní zápletka byla, že Leo Szilárd (fyzik který objevil řetězovou reakci atomů) chtěl přesvědčit fyziky, aby přestali zveřejňovat výsledky atomových výzkumů, aby nedali různým diktátorům možnost vyrobit atomovku, jedna skupina lidí ho kvůli tomu chtěl zabít, a druhá ho chtěla chránit. Omega o tomto dostala informaci, jen nevěděli, která skupina je která, A zkusil jsem to postavit jako , totiž že člověk, který ho chtěl ochránit, na něj připravoval útok pomocí party neschopných pobudů, aby mu následně mohl nabídnout ochranu.
Problém byl, že jak bylo hráčů méně, tak se drželi pohromadě a nestihli vůbec prověřit stopu k druhé skupině, Americkým náckům, která ho chtěla zabít doopravdy - jednak proto, že je to Žid, a pak proto, že chtěl bránit (všem) v možnosti získat atomovku. Takže na konci měli silné podezření, že člověk, který mu nabídl ochranu, ve skutečnosti pracuje pro nácky. Celé to zkomplikovalo to, že na jednu stranu chtěli Szilárda získat pro Omegu, ale na druhou stranu mu nechtěli a ani nemohli nabídnout adekvátní ochranu, takže mu defakto řekli, že ho někdo chce zabít, důkazy nemají, nemůžou přímo říct, jak to ví, a nebudou ho chránit, ale neměl by věřit jedinému člověku, který mu ochranu nabídl.
Takže na chvíli jsem zvažoval, zda změnit skutečnost tak, jak si hráči z několika útržků stop vydedukovali, ale pořád si myslím, že to není moc dobrý přístup, když by hráči roleplayingem svých postav určovali realitu, tak jsem to zavrhl a na konci se s nimi ten ochránce/údajný nácek promluvil, aby vysvětlil, o co mu jde. Věřit mu nemusí, ale alespoň dostali smysluplné vysvětlení některých svých stop.
Současně s tímto vědcem jsem použil pár dalších, Schrödingera, Bohra, Einsteina a tak, prostě pár postav, které mají historickou plot imunity (což mi došlo až po kře, kdy jeden z hráčů zmínil, že kdyby Szilárda chtěli zabít, tak to mohli snadno udělat, což je fakt, a nevím jak bych to řešil.)
A zároveň jsem do hry dal i jiná NPC - novináře Kenta a (opět) malého hubeného patriota jménem Steve, která s víkem popelnice v ruce dostává přes držku. Ještě jsem měl připraveného mladého A. C. Clarka jako třetí typ NPC (ti, kteří budou slavní až za pár let), ale na toho nedošlo vůbec.
Docela by mě zajímalo, co si o zapojení takových postav do hry myslíte. Dělám to tak, že někde čtu jméno z té doby, otevřu wikipedii, přečtu si skutečný nebo fiktivní životopis, a když zjistím, že se dotyčný pohyboval ve stejném častoprotoru jako agenti Omegy, tak jim ho jako náhodné NPC přihraju do cesty. Tady musím přiznat, že Steve Rogers takto funguje jen na jednoho hráče ze skupiny, Clark Kent už měl větší úspěch, i když jsem to tedy zasadil do New Yorku místo Metropolis. (Batmana jsem použil už dávno.)
A druhá věc - jaký máte názor, případně jak to děláte ve chvíli, kdy hráči si vytvoří nějaký pohled na události, který by tak sice mohl být, ale proti "skutečnosti" vymyšlené Vypravěčem je to o jednu až dvě úrovně jednodušší, plošší - jste raději, když GM přizpůsobí realitu settingu závěrům hráčů, nebo preferujete, když trvá na své verzi?
____
Na předchozí debatu asi nemá smysl moc reagovat, kromě rozdílných názorů na to, jak by měla fungovat pravidla k tomu asi nemám co dodat, takže jen tohle:
ShadoWWW píše:
Každý úspěch je o to větší, čím větší neúspěchy mu předcházely.
Nejsem si jist, zda to musí být neúspěchy - podle mě to může být je nebezpečí, riziko, náročné překážky, ale nemusí to být neúspěchy.