Některé věci jsem nezmínil, takže od začátku.
Hráči momentálně hrají civilisty, kteří cestou na výlet zůstali trčet ve vlaku uprostřed lesa. Jsou čtyři, dva muži a dvě ženy, přičemž se vždycky po dvojicích tak trochu znají (strýc USA / neteř z Británie, student a studentka z univerzity z jiných oborů s několika stejnými předměty). Dva nebo tři z nich mají nějakou „magickou“ schopnost, ale neví to o sobě. Nejsou to agenti, jsou to jen civilové ve zvláštní a potenciálně nebezpečné situaci, a cíl byl na nich – čekal jsem, že to budou obměny „dostat se do bezpečí“, ale jeden chtěl zabránit šíření nákazy (ten co umí mluvit s mrtvými a co se vyhýbal kontaktu s těmi zvláštními spóry, i když až poté, co je opálil z vlastních prstů a myslí si, že už není nakažený), a druhá si dala za cíl zachránit nakaženého strojvedoucího.
Pokud jde o jejich nápady, tak z toho cítím takový ten „extrémně safe“ způsob dračáku, kdy hráči popisují všechno, co by jim mělo dát nějakou výhodu, a hlavně všechno, čím vyloučí jakékoliv ohrožení. Takže při skoku ze střechy vagónu na uhlák lokomotivy chce kaskadér „nějak“ použít lano, nakaženého chodícího by rádi zlikvidovali tak, že zapálí oheň sirkou hozenou na hromadu papírů, kterou pak skopnou na něj, o svazování lanem bez dotyku jsem už psal – poté co jsem jim několikrát popsal, že mimo vlak se musí brodit metr hlubokým sněhem, navíc v noci když je pod mrakem (tady pořád sklouzávají k tomu, že všude by mělo být tak nějak univerzální světlo, i když třeba jen jeden z nich má skoro vybitou kapesní svítilnu. Taktéž při přelézání z jedněch bočních dveří vagónu do sousedícího vagónu se pokouší použít „skok s rozběhem“, i když je zima, schůdky jsou namrzlé a hlavně rozběh vůbec nedává smysl, když jsou oboje dveře defakto vedle sebe.
Taky se jich neptám „v jakém pořadí půjdete“, ale „když jste řekli, že půjdete k vlaku, tak jak?“ – tím myslím jak rychle, kudy, kdo povede – a oni místo toho řeknou „jdu uprostřed“, všichni tři (čtvrtá holka tentokrát nemohla přijít). To je prostě dračákismus jak vyšitý, který nenapadne nikoho, kdo nemusel určovat pořadí postupu metr širokou chodbou. Já bych třeba chtěl reakci k jinému hráči „Ty máš lucernu, tak jdi první“, a ne obecné prohlášení „jdu uprostřed“.
Kabát a batoh jsem jim popsal po testu na hledání „něčeho ve vlaku“. Při dalším hledání jsem už jen zopakovat tyhle dvě věci (navíc hledání prakticky po tmě), pak už tedy holka specifikovala, že hledá nějaké světlo.
Arten CZ píše:
V souvislosti s tímto bych se chtěl zeptat - je možné, aby hráči úspěšně vyřešili scénu bez tažení karet? Tedy bez rizika? Přijde mi, že jsi hru postavil tak, že v každé scéně se musí vždy přesně jednou tahat karty, aby nikdo (ty) nemusel rozhodovat, zda se karty tahat mají nebo ne. Pokud tomu tak je, nedivím se, že nejsi s hráči v kompatibilitě a že si myslíš, že hrají chybně. Oni by šli proti tvému pohledu na to, jak hrát hru.
To samozřejmě možné je, karty se tahají až když je nejisté, jak scéna dopadne. Pokud udělají nějakou celkem samozřejmou věc, nebo se nechtějí zapojit, tak si žádné karty netahají. Zatím nemám dojem, že by se báli tahání karet.
To „mluvení s mrtvými“ nejsou reálné in-game otázky a odpovědi, prostě agent se chce dozvědět nějaké informace v souvislosti s mrtvolou, třeba co dělala těsně před smrtí. Spíše taková Sherlockovská schopnost přečíst situaci z malých náznaků, včetně takových, které by se normálně vyčíst nedaly, jako jak se mrtvý nakazil a zda to věděl. Tedy funguje to na mrtvoly, tak jak hráč chtěl, ale nikoliv na bezpečnou identifikaci toho, zda je dotyčný opravdu mrtvý.
Arten CZ píše:
Krom toho, že postavy pravděpodobně nemají vztahy, tak možná nemají ani své role.
Myslím, že role ve stylu "Student medicíny, filmový kaskadér, učitelka hudby" jsou celkem vypovídající samy o sobě. Od kaskadéra opravdu nečekám, že se bude při chůzi v lese schovávat za holku. To samé nečekám, že student medicíny se zájmem o mrtvoly bude instruovat učitelku hudby, jak má prohledávat poštovní vůz, protože by tam náhodou mohly být nějaké spóry té houby - vsadím se, že kdybych mu řekl, že můžou být hlavně venku, tak zaleze dovnitř vozu.
Skupinu vytvořenou na míru hře můžu mít v jednorázovém sezení, ale v kampani. Ale hlavně jak říkám, nejsou to agenti, klidně ať se chovají jako civilové. Jen mi přijde zvláštní, když si medik – anatom vybere za cíl zastavit nákazu, a pak dělá všechno proto, aby se nenakazil hlavně on sám. A při pokusu zapálit chodícího jedince, kterého on sám označil za mrtvolu, mluví o vraždě.
Každopádně uvidím zase ve čtvrtek.