Gurney píše:
bych asi nešel do Call of Cthulhu-like dobrodružství s nákazou, kterou schytáš prostě tím, že se dotkneš cizího kabátu ve vlaku. Spíš bych šel do nějaké mnohem akčnější hry ve stylu toho Indyho (nebo třeba Velkého flámu, kdybych chtěl něco trochu civilnějšího, co se hned nezvrhne ve střílení nácků po tuctech) a odměňoval různé odvážné a smělé akce.
Ani jeden nemá akční postavu, možná až na kaskadéra (i když jeho hráč je spíše pasivní, navíc primárně svou postavu popisuje jako herce spíše než kaskadéra.) Nejsem si ani moc jistý, jak bych je dostal do nějaké akce, zvlášť když se jí vyhýbají, alespoň prozatím.
Gurney píše:
Jen se nediv, že pokud odměňuješ nebo rovnou vyžaduješ "safe" hru, tak se podle toho hráči zařídí.
Z toho co píšu máš dojem, že ji vyžaduju nebo odměňuju?
Gurney píše:
Mě tohle připomíná taky dračák, ale spíš ve smyslu PPJčkového vedení hry, kdy pokud by ti nějaká schopnost hráčských postav vykolejila příběh, máš přijít s nějakým důvodem, proč zrovna teď nefunguje nebo prostě hráče nějak podělat. A vůbec nechápu proč, schopnost dozvědět se na dohled, zda je mrtvola skutečně mrtvá mi vůbec nepřijde jako něco gamebreaking. Obzvlášť v kombinaci s tím, že schopnosti můžeš mít ve stylu ve stylu hypergeometrie (magie) v Call of Cthulhu, kde dopředu vím, že každé použití mě bude stát něco příčetnosti, a kdoví, zda neudělám díru v realitě, ze které na mě může něco vylézt. A pak se můžu rozhodnout, zda to budu riskovat radši tohle než sahat na podivnou mrtvolu, namísto aby mi GM nutil nesmyslnou komplikaci "kousnutí zombíkem".
O vykolejení příběhu vůbec nejde, ani touto, ani jinou schopností.
Problém byl v tom, že potenciálně šlo o dvě věci: 1) zjištění stavu nakaženého, zda je živý nebo mrtvý 2) zjištění inforfmací, jak se nakazil (pomocí okultní schopnosti, pokud bude mrtvý).
Hráči šlo o to zcela se vyhnout riziku nakažení své postavy, navíc zjistit, zda je nakažený živý nebo mrtvý, a pokud je mrtvý, tak zjistit požadované informace. Tedy pokud bude strojvedoucí živý, jeho schopnost nebude fungovat a on zadarmo a zcela bez rizika zjistí stav nakaženého. Pokud bude mrtvý, tak už přímo získá informace od mrtvoly. A když bych mu to povolil, mohl by v budoucnu zadarmo a bez rizika identifikovat stav jakéhokoliv jiného člověka bez rizika. Tedy ve výsledku by používal omezeně použitelnou schopnost jako beznákladový indikátor ("zaplatit" bude muset, pouze když cíl bude skutečně mrtvý, a to je přesně věc, které se chci ve své hře vyhnout. A je to podobné jako hledání tajné chodby v DrD pomocí hyperprostorování válečníka jeden metr za zeď.
Gurney píše:
Tak já bych nějakou takovou motivaci dnes už asi vyžadoval (nemyslím přímo zabývat se fungíky, ale aspoň supernaturálnem jako takovým), hrozně to ulehčuje práci GMovi a nestává se, že sám hráč o pár sezení později zjistí, že vlastně neví, co jeho postava v té hře vlastně dělá.
"Postava musí mít vnitřní důvod pracovat v Omeze, ať z vlastní vůle nebo při nabídce práce" je vedle jména a podoby jediná podmínka při tvorbě postavy. Takže ty postavy motivací mají, ale už neříkám, že všechny musí mít na úvodní misi motivaci zabývat se zrovna tímto fenoménem. Na první skutečné misi zadané Omegou to už bude něco jiného.
Gurney píše:
J, to jsem Jersona blbě pochopil. Nicméně mi šlo spíš o tu pointu, se zbytečně nepitvat v detailech ve hře, která nemá příliš motivovat k "safe" jednání.
Nepitval jsem se. Nicméně nastala prakticky stejná situace - nakažený voják skuhrá na zemi, a postavy chtějí vzít lahvičky, které má u sebe. Hráč medika řekne "vezmeme lahvičky a jdeme dál", tak se ptám "kdo je vezme?", a on odpoví "já ne." A nikdo další se k tomu taky neměl, takže výsledek byl "jdeme dál bez flaštiček". Opět z toho cítím takový metaherní exploit, aby měli u sebe nějakou věc, jejíž získání může být potenciálně nebezpečné, ale defakto by nebylo jasné, kdo to nebezpečí podstoupil. Okradení vojáka, který je sice indisponován, ale pořád ozbrojený a nebezpečný, není úplně samozřejmé.
Ve výsledku počkali, až voják omdlí, a lahvičky opět vzala učitelka hudby, už jednou nakažená, následně zbavená nákazy a nyní opět vystavená riziku (i když jen teoretickému, protože ty flaštičky obsahovaly lék na nákazu).
Nejen v této situaci se už cíleně ptám, co dělá každý z nich jednotlivě, žádné "někdo z nás to udělal".