Byl tu dotaz na vzhled rozehrané hry, tak tu mám dva obrázky:
jeden z poloviny mise
druhý z jejího konce
Tři řady karet ukazují stav mise - ve vzdálenější řadě jsou úspěchy získané doposud v misi, včetně minulého sezení (5 karet). V prostřední řadě jsou komplikace (9 karet). Tenhle stav říká, že se mise momentálně vyvíjí špatným směrem, takže každou scénu jsem začal popisem toho, jak agenta vězněného v Institutu duševního zdraví pacifikují na operační vozík / vezou na sál / připravují k operaci a kontrolují nástroje / uspávají - to vydrželo prakticky celou misi, protože minule nasbírali víc komplikací než úspěchů, takže byli celou včerejší hru pod tlakem a tenhle náskok doháněli.
Zajímavá je nejbližší řada karet rubem vzhůru - tam byly položené vytažené karty k akcím, na jejichž vyhodnocení ještě nedošlo - zfalšovaný dopis od rodiny zajatého agenta v Německu, zfalšované průkazy ostatních agentů (padělatel je dělal všechny podle stejného vzoru, takže na čtyři průkazy tahal jen jednu sadu karet s tím, že všechny budou stejně věrohodné). Také tam jsou odložené karty, které získal vězněný agent během tří dnů pobytu v cele. (Jeho hráč během hry neměl moc do dělat, takže měl takové poznámky jako "ústav má ještě podzemí s místností, ve které je portál na povolání Cthulhu", a když byl odvezen na operační sál, tak si nějakou Lovecraftovskou potvoru už kreslil na tabuli (bohužel jsem ji nestihl vyfotit, jen jsem ji využil k popisu, že zrovna tak vypadá do světlo, které mu na operačním sále svítí do očí.)
Na začátku hráč dělal srandičky, tak jsem ho upozornil, že při osvobozování musí skupina získat navíc tolik úspěchů (navíc nad neúspěchy), jaký je počet aspektů jeho postavy, a za každý chybějící úspěch mu nějaký aspekt změním. A jeho agent má 7 aspektů. Přeci jen pobyt v ústavu pro léčení šílenců (a provádění pokusů na lidech) není zrovna příjemná zkušenost.
Během hry se ukázalo, že padělání se celkem povedlo (celkem 3 úspěchy a 1 komplikace), takže se jednomu agentovi v předposlední scéně podařilo dostat se na operační sál těsně před tím, než pacientovi začali řezat lebku, a po neúspěšném vyhrožování pistolí následovalo postřelení primáře a odvoz pacienta v bezvědomí. Na úplném konci mise jsem otočil poslední tři karty, které si hráč agenta - pacienta vytáhl na začátku, za tři dny pobytu - a byly to tři úspěchy, takže celkový čistý zisk byl 6 úspěchů. Jeden aspekt mu změním na nějaké jiný. Vzhledem k tomu, že v ústavu byl proto, že podstoupil pokus s usmrcením a znovuoživením, že neustále chce mluvit s mrtvými, a že se dovolával Ctuhlhu, tak
na jaký aspekt změnu provedu už mám celkem rozmyšlené, už si jen vyberu,
který aspekt mu změním.
Nicméně za ty tři úspěchy i tak dostane možnost položit tři užitečné otázky o dění v ústavu.
Jinak i když jeden agent byl prakticky od začátku připoutaný na lůžku, jeden seděl v autě před ústavem (a psal hlášení), dvě holky dělaly zdržovací křoví, a jen jeden agent šel na přímou záchranu, tak všichni tvrdili, že si hru dost užili. Osobně jsem čekal, že se ozbrojí a prostě projdou ústavem jako jeskyní v DrD. Ale tohle bylo o dost zajímavější.
To ještě hráč pacienta navrhoval, že ve scéně na operačním sále by se mohlo ukázat, že na operačním stole je někdo jiný a operování jeho agenta probíhá někde jinde, přesněji scény s jeho agentem byly krátkým nahlédnutím do budoucnosti. Kdybychom mělo víc než dvě hodiny, tak jsem to použil, takhle jsem prostě musel říct, že na stole leží jeho postava.
Taky musím říct, že jeden revolver na pět lidí dělá podobné mise zajímavě komplikované, ne ani tak pravidly, jako volbou přístupů. Třeba učitelky hudby omračovala zřízence kanystrem. Poté, kdy jsem jí vysvětlil, že žádné nenápadné shození nebo hození na hlavu nebude na metrákového chlapa účinkovat, tak ho prostě přetáhla přes hlavu. A když lehnul, tak "ještě jednou, pro jistotu". Pak ji tedy zastavila laborantka :-)
Závěrečná scéna s vyhrožováním byla taky dobrá.
Hráč: "Vtrhnu do sálu a říkám 'Okamžitě přestaňte'. Jo, a namířím pistoli." (hráč vytáhne komplikaci)
Operatér odstoupí: 'Položte tu zbraň? Co jako hodláte dělat, střílet?'
Hráč se rozhoduje, hráčka radí, aby vystřelil do stropu, on argumentuje, že má málo nábojů a musel by přebíjet, prý zda má jednoranný revolver, hráč ne, že šest ran, hráčka dělá facepalm, že prý to musí stačit ...
Hráč: "Střelím doktora do nohy."