Když se nad touto debatou zamýšlím, stále se tu vlastně chodí kolem otázky, jak hluboké ponoření do oblasti nějakého zájmu zvyšuje důležitost rozdílných detailů.
Vytáhnu své oblíbené modely, na nich se to hezky ukazuje.
Když jsem začínal modelařit, tak jsem lepil skoro všechno - plastové stíhačky, papírové domy, kosmické lodě, auta, lodě - co mi přišlo pod ruku. Postupem času jsem zjitil, že mě lodě nebaví skoro vůbec, plastová letadla jsou nejlepší a pak papírová auta, takže jsem se na tyto oblasti víc zaměřil. Ale stejně jsem si slepil jednu monstózní kosmickou loď, hrad a robota z battletechu, figurky z Warzony a další, které mi na rozdíl od všech ostatních modelů zůstaly.
Pak jsem si dal na pár let pauzu a začal vlastně odznova - napřed jsem zkoušel lepit zbraně 1:1, pak tanky 1:35, pak jsem si je zmenšil ... a najednou zjišťuju, že mají hlavní a vlastně jedinou preferencí jsou modely nějak se vztahující k roku 1938 - plastoví vojáci, papírové tanky zmenšené nebo zvětšené na 1:50, plastová auta, papírové domy, trochu letadla (plast i papír) ...
Kdybych to měl nějak přirovnat, možná jsem na tom podobně jako Bajo, totiž že se snažím naplnit "jednu určitou preferenci", totiž modely věcí v měřítku 1:50 existující v mé verzi Německa roku 1938 plus mínus pár let, nicméně díky tomu mám vlastně pořád stejně široký záběr jako dřív (letadla, auta, domy, figurky, plast i papír), jen podřízený jedné linii (měřítko 1:50 nebo 1:48, žádné jiné pro mě nemá význam)
A teď proč to vlastně takto obšírně píšu. Chci tím říct, že člověk začínající s RPG si může zahrát vlastně cokoliv. Může zůstat u prvních pravidel, na která nazazí, nebo může dříve či později zkoušet další. Při takovém zkoušení ale zcela nutně zjistí, která pravidla mu vyhovují víc, která méně a která vůbec, což vůbec nemusí mít vztah ke kvalitě pravidel nebo k tomu, jak je dotyčný člověk posoudí (jako já ocením skvělý model tanku v měřítku 1:25 provedený do nejmenších tedailů, ale nekoupím si ho, protože by neseděl ke zbytku).
Důležité je, že k nějakému zaměření dojít musí, už jen proto, že má omezený čas. A je jedno, jestli je toto zaměření typu "hraní jednorázových tematicky zaměřených her" nebo "hraní dlouhé kampaně rozvíjející příběh a charakter postav" - obojí najednou dost dobře nejde.
A když vezmu množství hráčů RPG u nás v poměru k počtu možnýách zaměření krát počet odlišných systémů krát koeficient odlišnosti settingů, opravdu se divím, že ve stotisícovém městě najdu čtyři lidi ochotné a schopné hrát podle pravidel, která preferuju, setting, který se mi líbí a způsobem, který mi vyhovuje.
Vlatně, když to vezmu do detailu, tak jsem je
nenašel -
musel jsem je zkonvertovat. Napřed do pravidel - kvůli nim odešel nejméně jeden. Pak do settingu - odešli dva. A nakonec co zo způsobu hry - tam už prostě pracuju s tím co mám, a snažím se se chlapce a slečnu přimět k tomu, aby hru popisovali trochu méně mechanicky a nerozmýšleli dlouze nad efekty neúspěchů.
A to všechno jen proto, že jsem se dozvěděl, jak se dá také hrát, vyzkoušel jsem si to (i když si nějak nemůžu vzpomenout ani na jeden konkrétní případ hry, která by se mi líbila o hodně víc
předtím, než jsem s konvertováním začal) a jiné styly mě moc nebaví - třeba hátek kostkou při boji a jen hlásit čísla, prostě to není ono, i když hraju s přáteli.
Takže ano, vědomosti o čemkoliv jsou v důsledku zlo, protože když člověk o něčem ví a považuje to za lepší způsob, těžko se od toho oprostí a "klesne" na "běžnou" úroveň, ze které se "pracně vyhrabal".
Naštěstí to u mě není tak vážné jako u Baja (podle toho co říká), protože mi jde spíše o prožitek než o kvalitu.