Rytíř píše:
Shodli jsme se, že začátečník, neznaje nic lepšího, je se hrou samozřejmě skoro vždy spokojen. Jak dlouho mu to vydrží, to už je ovšem otázka. Také jsme se shodli, že se stejně jako lidi i jejich hra postupně mění a vyvíjí, nic nestagnuje. Pak už ovšem dochází k lehkému rozkolu - je dobrá rychlá změna, díky (libovolné) pomoci zvenčí? Anebo je lepší postupná změna, kdy k ní hráči dozrávají sami? Tady mám pocit, že je zakopaný pes.
Ne tak úplně... Eh. Dobře, znovu skouznu k sexu, protože se prostě jako příklad
hodí. Co jsem se bavil různě s holkama na gymplu i jinde (hodiny Aj, Čj atp. byly FAKT nudné a za ten rok prostě k tématu sexu dojít muselo, protože těch hodin bylo hodně...) - nějaká holka začne se sexem a baví jí (technicky - level zábavy 10)... a časem se ta holka stane... hm... zkušenější a baví jí pořád, třeba jí baví i v úplně stejné míře (level stále 10), i když sex tak jak vypadal na začátku jejího sexuálního života by jí už fakt moc nebavil (sex tak jak ho mívala by u ní klesl tak na 2), ale jsou i takové, které se zkušenostmi baví víc a víc (level 15). Jenže jsou i holky, které sex na začátku nebavil (level 2) a postupem, jak se stávaly zkušenější, je bavit začal víc (level 10; pro potřeby diskuse ignorujme prvek zběhlosti partnera ;) ).
Stejně tak v RPG. Jsou lidi které RPG bavilo hned na začátku (10) a s tím jak sbíraly zkušenosti je bavilo buď ještě víc (15) nebo pořád stejně (10). Kdyby zase hráli tak jako předtím, tak je to bavit už nebude (2), případně je to bude bavit jen na nějakou "retrosession - "zavzpomíejme jaký býval ten dungeon crawl"). JENŽE jsou hráči, které RPG na začátku nebavilo (2), ale, narozdíl od sexu, který je tak nějak... hm... prostě takový jaký je :), od RPG se prostě odvrátili a vykašlali se na něj úplně, takže ani nedostali možnost zkusit, jaké by to bylo hrát RPG tak, jak to hrají ti zkušení hráči. Ne že bych tvrdil, že každého člověka by bavilo RPG kdyby to zkusil líp, ale jsou prostě tací, o kterých to říct můžu. Potenciální hráči, které by nehorázně bavilo hrát zakomplexovaného upíra a řešit vztahy s ostatními upíry a s jeho původní rodinou a do toho politické intriky... ale nikdy se k tomu nedostanou, protože RPG u nich už navěky získalo nálepku "jiné diablo na čtverečkovaném papíře", což pro ně fakt není. To jsou lidé kteří přicházejí o výbornou zábavu, protože jí poznali jen na ... eh, nižším levelu (a PROSÍM,
nevykládejte si to tak že bych plival na dungeon crawl)
To jestli je lepší rychlá nebo postupná změna bych až tak neřešil - ta změna je vždy tak nějak postupná, protože pokud hráčům nesedí to jak hrají nebo chtějí jen zkusit něco jiného, tak k tomu už nejspíš inklinují déle a ony prvky si začaly zavádět už ve staré hře, stejně tak s přechodem na novou zbydou nějaké fragmenty z té původní.
píše:
Ano - nejde o kázání víry pravé, jde o podání pomocné ruky zkušenějšího modeláře/malíře/spisovatele(jánevímcoještějsmezmiňovali začínajícímu. Někdo jí odmítne, fajn, jeho volba, třeba jí vážně nepotřebuje. Ale někdo se jí chytne jako klíště a už nepustí ;) A o tyhle lidi mi momentálně jde.
No... IMO jde o podání pomocné ruky zkušenějšího ... začínajícímu. Někdo ji odmítne, i když by to potřeboval,
protože ho jeho styl přestává bavit nebo mu nedává vše co by u něj mohl, jeho volba. Někdo ji odmítne,
protože mu jeho styl bohatě stačí a nepotřebuje víc. Výborně, takový je na tom dobře. A někdo se toho chytí a nepostí, a o těch je tady řeč - o nabídnutí pomoci těm, kteří o to stojí.
Pamatuji si, že ldyž už jsem končil s DrD tak bych podanou ruku chytil a sežral radostí, hledal jsem východiska z toho v čem jsem bolestně cítil že mě DrD limituje, ale musel jsem si vystačit sám, protože jsem nevěděl o tom (nenapadlo mě) že existují i jiné systémy, nebyl kolem nikdo koho bych se mohl zeptat, protože sem nevěděl kde ho najít. Pak teprve když jsem objevil SR tak jsem dostal facku - hned dvakrát. Došlo mi, kolik dalších věcí mi na DrD nesedí (do té doby mě ani nenapadlo že by zrovna tyhle věci mohly být jinak!) a zadruhé mi docvaklo, že když je SR, tak budou i další systémy... a jeden kámoš se kterým jsem tehdy hrál, a který to pociťoval podobně jako já, jen nebyl tak iniciativní, našel GURPS. Když jsem poznal GURPS, tak byl můj dosavadní pohled na RPG smeten další fackou, přesně jak psal Rytíř - tolik možností! (tehdy). To byl počátek mé cesty k RPG tak, jak jej vnímám teď.
Mimochodem, děkuji Lotrandovi že mi tu pomohl zformulovat srozumitelně to, co jsem se vlastně snažil říct