Alek píše:
"Jsem pán světa!"
Nevolal něco podobného Di Caprio na přídi Titaniku? :-)
Nejtemnější věc, jakou jsem kdy četl? Hm... Nejmorbidnější bych věděl. Je to povídka Stephena Kinga Typ pro přežití. Stojí opravdu za to.
Pokud se bavíme o hororech, jistě by se dalo vybírat u klasika žánru H.P.Lovecrafta. Mně utkvěl v paměti závěr jeho povídky Dagon. Noční můry na denní světlo s oblibou přivádí Clive Barker, temný umí být i Neil Gaiman. O hrůze a jejích odstínech ví hodně i Ray Bradbury. Z jeho povídek si určitě vyberete. Řeknu svou oblíbenou: Čekám. Svíravý pocit v oblasti žaludku a mi kdysi způsobili i Dracula nebo Pes baskervillský. Ale třeba i Muzikanti A. Sapkowského. Nakonec řeknu ještě Vnitřní světlo Arthura Machena.
No a pak tu máme druhou kategorii, která ve vás zanechává jakýsi vnitřní neklid, až nevolnost. O tom, jak a proč přestává být člověk člověkem a stává se z něj zrůda a monstrum, píše ve svých knihách Thomas Harris, a dělá to tak, že je vám těch vyšinutých psychopatů nakonec líto. S temnotou sváděla neúspěšný souboj i Laura Palmerová ve svém Tajném deníku. J.G.Ballard mi ve svých Mýtech blízké budoucnosti zase přivodil téměř hmatatelné pocity paranoie, schizofrenie a úzkosti. A předtuchu, že katastrofa je blízko. Z poslední doby mě zaujala Natálie Kocábová a její Růže. Slušný trip. Jen asociace a halucinace, neupravené a neučesané, jako sen urvaný z opratí, který nějakým nedopatřením prosákl, pronikl a proklouzl do reality. Podezřívám ji, že u toho kloktala dehet. :-)