v tomhle směru lze rozlišit autarkní stát podle Žemličky, který především vybírá odvody za pomoci hradské soustavy. V podstatě jde o ozbrojené družiny přidělené na hradní obvody s příslušným úředníkem. Jeho funkci vnímám jako jakéhosi manažera. Tady máš hrad, udrž na něm 80 členů družiny a až přijedu, budu u tebe měsíc baštit se svojí družinou, řekl kníže a bylo. Dotyčný musel zajistit aby vše klapalo, jinak byl nahrazen. Často zde můžeme sledovat prvopočátky budoucí pozemkové šlechty, kdy zisky z úřadu jsou v polovině 12.st investovány do klučení lesů a získávání další půdy a osidlování vhodných míst ležících dále od vodních toků.
Ohledně svobody, tam samozřejmě svoboda se nerovná blahobyt. Spíš naopak, zpočátku nesvoboda skýtala zajištění v tom smyslu, že svobodný syn sedláka, na kterého nezbyla půda dostal možnost obživy za odvody. Často třeba od církevních institucí, například klášterů. Situace kolem těhle donací je však velmi vratká. Kláštěr často získal ke své obživě vesnici, kterou mu dědicové později odepřeli (dědicové darujícícho).
Regály byli třeba i ty práce na hradišti, čištění val, oprava hradeb. Řemeslníci z nich byli například vyjímáni. Nebo se takto nárokovaný čas přenechal klášteru, který pak mohl čas příslušného člověka využít ve svůj prospěch. Tento systém byl velmi složitý a neměl pevnou strukturu.
Podstatné je to, že přibližně do druhé poloviny 12.st o podstatných záležitostech rozhodoval kníže, uděloval úřady a tím určoval, kdo co má. Pak se to začíná obracet ve prospěch pozemkové šlechty, tedy v první vlně vnitřní kolonizace ještě před vlnou německou. Tenhle poznatek byl v minulosti zpochybňován, dnes už ale exituje množství podpůrných důkazů. Od té doby pak se stav v Čechách blíží stavu například ve Francii, kde byla pozemková šlechta už od dob karlovců.
To mimo jiné vysvětluje i různé třenice kolem knížecího stolce, kdy docházelo k rychlým změnám na postu vládce čechů. Různé zájmové skupiny usilovali o prosazení svého kandidáta, protože jeho úspěch znamenal dosazení podporovatelů na výnosná másta kastelánů a správců a naopak vyhnání těch původních. Odtud se odvozuje jednak úspěch Slavníkovců, kteřrým se podařilo dlouho držet Libici ležící poblíž významné obchodní stezky (a tady si nejsem jisý, jestli k tomu neměli ještě jedno významné hradiště) a také Vršovci, zastávající kontinuálně významné posty na severu čech směrem do saska. Přemyslovci si tradičně drželi Olomoucko, jako významnou obchodní zastávku při "dovozu" otroků ze slezka, polska, litvy atd.
Čímž se dostávám k otrokům a do 11.st. Je celkem dobře doloženo z čeho žil stát Boleslavovců, totiž výhradně z otroků a jantaru. Tehdy se posunula důležitá stezka od baltu a procházela čechami. To ovšem skončilo na přelomu tisíciletí ustanovením maďarského státu a sklidněním situace v téhle oblasti, začalo se chodit dál postaru, kolem dunaje a přes Moravu. Břetislav, a jeho otec Oldřich pak v rpvní polovině 11.st začali budovat stát na principu výběru daní za ochranu a výstavby hradišť. Tyhle dva státní útvary, boleslavovský a stát Oldřichův a Břetislavův, stojí na zcela různých základech. Živily je zcela jiné zdroje. V případě Oldřicha a Břetislava především síť hadišť a rostoucí populační křivka umožňující obdělávání většího dílu půdy. Dál to pokračuje až k výše zmíněné pozemkové šlechtě, která dala šanci potomkům původních sedláků, na které se při dělení majetku již nedostávalo a tak vstupovali do služeb jednak knížete, jako řemeslníci, úředníci, tak i klášterů, které živili. Ztárta svobo pak probíhala postupně, pomalu a současníci to zřejmě nepovažovali za nějaký zásadní problém, na oplítku dostávali možnost uživit se. Až mnohem později přišel vrcholný feudalismus a sním i státem organizované otrokářství. Zde však často narážíme na osvobozenecké motivy, především husitské, které nám malují církevní hodnostáře jako největší zlo, což se ne zcela shodovalo s realitou. Ale to už jsem v 15.st.