Lotrando:
Zemědělci všeobecně velmi málo cestují. To není žádná novodobá změna. A pokud je většina obyvatel zemědělci - což platí pro celý středověk tahem, celý starověk a vlastně přes půl novověku v Evropě a ve světě málem dodnes - pak se dá tvrdit, že většina lidí necestuje; nemá důvod, a dokonce jsou s tím spojené potíže.
Rozhodně z toho ale nikdy neplyně, že by necestoval nikdo vůbec.
Chudáci, co žebrají, nemají celkem co ztratit - klidně odejdou jinam, pokud mají nějakou matnou šanci, že je to jinde lepší.
Misionáři musí cestovat již z podstaty věci.
Potulní rytíři, co vymetají turnaje a snaží se získat majetek v nějakém dobrodružství (v reáálu nikoli lovem draků, ale spíše v rámci nějaké války), musí cestovat také.
Kdokoli něčemu vládne, musí buď kontrolovat svoje země sám, nebo tam alespoň poslat někoho na kontrolu; a to platí i pro šlechtu a biskupy.
Pak jsou speciální poslání; vyjednat obchod, sňatek dcery, přivézt cenný ostatek, svatá pouť, křížová výprava.
Důvodů cestovat je hodně.
Formanské těžké vozy měly pevné osy a blbě zatáčely; a lehké dvoukoláky měly pevné osy, ale lépe se ovládaly. Pátrám po vzniku pravidelnějších tras; stavu, kdy se někomu vyplatilo jezdit z Prahy do Litoměřic a z Litoměřic do Míšně, nebo z Benešova do Kutné Hory, protože vždycky našel dost zákazníků, kteří tam potřebovali dovézt zboží.
Potažmo mohl svést nějakého cestovatele.
Možná to souvisí až s těmi městy. A nebo už by se to vyplatilo na rozvinutějším hradě, jako třeba tom Sedlci nebo Hradišťanech?
V tom nemám vůbec jasno.
Jinak se mi zdá, že drtivá většina objemu zboží se přesouvala ve vlastní režii, od zemědělců z venkova na nejbližší trh jejich vlastním vozem. Což byla jednoduchá výprava, vlastně ne cestování v tom pravém slova smyslu.