tak zase zvedneme něco z mrtvých...
mým věrným přítelem při tvorbě jmen je irský (většinou) slovník. když vytvářím významnější postavu, většinou si vypíchnu nějakou její vlastnost, případně celou sadu, a hledám příslušející překlad. vyberu takový, který se mi líbí, ten pak dále upravuju podle prostředí, ze kterého postava vychází - vypouštěním, změnami písmen, pokud se to hodí, tak třeba přihodím nějaký ten apostrof (já apostrofy ráda). občas úpravuju výslovnost - s oblibou jménům přiřknu mírně jiné znění, než by člověk čekal od napsání - irština tomuhle hodně nahrává, nebo sáhnu po nějakých pafrancouzských zvrhlostech. v závěru mají být jména elfských národů a různých andělských zmetků zpěvnější a měkčí, démonů a podobné havěťi tvrdší, hrubě znějící, nebo naopak slizká...
u "libě znějících jmen beze smyslu," která byla stvořena ve slabších chvílích beze slovníku, ale chytla se natolik, že nemá smysl je měnit, naopak zpětně dohledávám význam, je překvapivé, jak často se mi podaří dojít uspokojivých výsledků, pokud se člověk oprostí od toho, že moje postupy mají minimální obsah logiky.
výjimečně, pokud mám pocit, že si to postava zaslouží, používám jména postav z jiných zdrojů - vyhýbám se jménům hlavních představitelů, snažím se sahat po takových která nejsou tak očividně ukradená, a nakonec by mohla být vzata vlastně skoro kdekoli (Janos). pokud už sáhnu po hlavních představitelech, pak jméno upravuju stejným způsobem, jako při tvorbě z irštiny, případně skloubím víc takových dohromady, takže by na konci někdo jen těžko hádal, je je to jméno ukradené (Ha'rreth - Hauru/Howl, Jareth).
jména "běžných obyvatel" volím jednoduchá, často tradiční, s přízvisky vystihující povolání, vlastnosti, případně vlastnosti, které nemají (Marek Dlouhán - nejmenší kluk v partě, atp.)