Pety me upozornil na tuhle diskuzi a pozadal me abych se vyjadril, coby jakysi HC art-strukturalista (nejsem si jisty co to je a doufam ze to neni urazka :-P)
Zebricek na me zacina pusobit trochu nevyvazene a zaujate, jestli je tam Stmivani I, II, podle stejne logiky by tam mela byt i Sifra mistra leonarda a Andele a demoni. To uz je spise o osobnim vymezeni, nez o opravdovem hledani vyjimecne nekvality. S takovou Barbarellou. Libusi nebo Edem Woodem se to proste nemuze merit. Takze souhlasim s Ebonem v tomto.
A ted k filosoficko estetickemu problemu objektivni kvality. Myslim ze spor zda objektivni esteticka kvalita existuje nebo ne je nekonecny. Pokud budeme trvrdit ze ano, bude to jen subjektivni nazor, pokud budeme tvrdit ze ne, popirali bysme tim zase subjektivitu. Podle me reseni je pripustit, ze teoreticky muze objektivni kvalita exitovatt, ale s jistotou to nedokazeme a hlavne se vzdat toho, ze si ji budeme narokovat. Tedy ja osobne verim ze objektivni kvalita existuje, ale je to jen ma vira a rozhodne netvrdim, ze zrovna ja na ni mam recpt, stale pripoustim svou subjektivitu. Nicmene otazka potom je, jestli nam nejak nase subjektivita brani, nebo pomaha a jak s ni nakladat?
Osobne verim ze smysluplna cesta kritiky vede ne v hledani objektivity, ale v poznavani, nebo eliminovani vlastni subjektivity. To jsou vlastne dve cesty. Vysvetlim jak je myslim.
Poznavani vlastni subjektivity je cesta, kdy poznavame svuj vlastni postoj k umeni a jeho jednotlivym prvkum a dokazeme to patrcine popsat. Kritiku potom piseme z tohoto pohledu s tim, ze v ni i predstavime pohled, ze ktereho je kritika psana. Podobna kritika nejen ostatni obohati o mozny pohled, jak jde dotycne dilo vnimat (cimz muze napriklad nastavit zrcadlo necemu, ceho jsem si pred tim nevsimli a coz muze nase vnimani daneho dila obohatit o o novy rozmer). Zaroven muzeme alespon priblizne identifikovat, do jake miry se shodujeme se subjektivnimi kriterii daneho kritika. Tedy nakolik mame podobny vkus a jak moc je pro nas tedy kritika vypovidajici a uzitecna.
Eliminace subjektivity imho s poznavanim subjektivity uzce souvisi a mnohdy jsou v ruku v ruce. V prve rade je potreba pripustit, ze eliminace subjektivity je do jiste miry subjektivni. Nicmene na druhou stranu je mozne, podle me, si byt sveho vkusu do jiste miry vedom a dokazet pri posuzovani dila (alespon do jiste miry) rozpoznat na zaklade ceho prirazujeme danemu prvku takove hodnoceni. Krom toho se znalosti i moznych jinych pohledu dokazeme dilo (do jiste miry) hodnotit i z techto odlisnych pohledu. Ta mira je samozrejme zavisla na hloubce pochopeni daneho pohledu a jeho blizkosti k nasim puvodnim hodnotam. Co by vlastne clovek hodnotil, pokud by byl definitivne schopen se zbavit sve subjektivity je otazka. Je dost mozne, ze by prohlasil pouhou existenci dila bez jakehokoliv dalsiho vyznamu. Nicmene zde je podleme klicova spise ta zkusenost z te cesty ( i kdyz je treba k ruhu a kdo vi jestli ma nejaky konec), nez ten konec samotny.
Nicmene verim, ze v tomto ohledu je prave studium umeni uzitecne. Ne ani tak z toho pohledu, ze se ucime hledat objektivni krasu. Ale ze se ucime poznavat ruzne pohledy, z nich lze danou vec spatrovat jako krasnou, osklivou a nebo nezajimavou. Z tohoto pohledu si take myslim, ze odborneji vzdelany clovek muze mit oproti laikovi jistou vyhodu minimalne v tom, ze dokaze dilo vnimat nejen ve vicse souvislostech, ale i treba z vice pohledu. Z tohoto pohledu je pro me nazor odbornika uzitecnejsi nez nazor laika, ale porad zustava dulezite, aby slo identifikovat, z jake prespektivy dilo hodnoti. Problem laika mnohdy je, ze svou prespektivu nedokaze identifikovat a nebo ne dostatecne do hloubky. Jeho nazor je sice cenny, ale pro jeho okoli nemusi byt dostatecne vypovidajici nebo uzitecny, pokud nezna jeho vkus a pohled na dane umeni. Krom toho mu nektere roviny mohou uplne unikat (coz nutne nemusi znamenat, ze nejsou dulezite, i pro dotycneho by mohli byt dulezite, pokud by si jich bylvedom).
Diky tomu ani neverim v to, ze by masova oblibenost, nejak nutne souvisela s kvalitou. Muzeme mozna prohlasit, ze masova oblibenost muze byt jedna kategorie kvality, ale pro cloveka, kteremu se obvykle veci masove oblibene nelibi a veci davove prehlizene ano, je podobna informace k nicemu (plati to i naopak). Nicmene navic by z tohoto pohledu by asi Brown byl kvalitnejsi spisovatel nez treba Eco nebo Zeyer. Avatar by byl nejvetsi skvost svetove Kinematografie, zasadnejsi nez treba Vesmirna Odyssea. Dila ktera jsou intelektualne nebokulturne narocnejsi by v masovem meritku byla horsi nez ty libivejsi, primocarejsi a povrchnejsi (ano jednoduchost muze byt znamka kvality, ale je kvalitnejsi nez slozitost, nebo jde o to jak kvalitne je jednoduchost a slozitost zpracovana?). Krom toho davova oblibenost se muze v prubehu casu menit.Viz treba Macha.
Take by to znamenalo, ze filmy ktere vyvolavaji prijemne pocity by byli lepsi nez ty, ktere pracuji i s neprijmenymi pocity divaka, pri tom by oba mohli byt vysice kvalitne natoceny a svuj zamer by naplnovali dejme tomu vyrovnane. Druhy film by ovsem masove vubec nebyl prijat, o cem by to vypovidalo?
Tim se dostavame k podstane veci. A tim je ono: "co chtel basnik rici". Podobnou prespektivu vetsna divaku mnohdy prehlidne (zejmena pokud ve filmu hleda primarne zabavu). Pritom film bezesporu je porad umelecka forma, ne pouze vec zabavy. Z masove hlediska by ovsem zabava vychazela jako dulezitejsi kvalitativny prvek nez nejaka umeleckost (tvurci vize). Umeleckost muze byt sice tez zabavna, ale uz je to do znacne miry ovlivneno prave schopnosti ji videt v ruznych ohledech, ne jen v tech prvoplanovych, prijemnych a okazalych. Paklize chtel basnik rici neco podstatneho, ale nikoliv zabavneho a jednoducheho a povedlo se mu to a to nejen na jedne fronte ale v ruznych vrstvach obsahu, ktere se navzajem jeste doplnuji a jsou postaveny do urcite perspektivy diky fungujicimu formalnimu ztvarneni (a treba i takoveho, jake do te doby nikoho nenapadlo) a divakovi neco podobneho unikne, protoze se na film diva ciste ze sve subjektivity, ktere si ani neni vedom, na kolik je potom jeho kritika prinosna? A na kolik je oproti tomu prinosna kritika cloveka, ktery tu vizi odhali a nejakm zpuseobem je podrobi analyze, i kdyz treba subjektini (ale otevrene subjektivni)? Do jake miry je viditelnost vize v dile dusledkem jeho kvality a do jake miry je potreba mit k tomu nejaky prehled a hloubku? Do jake miry nam v tomto muze pomoci prave znalost vlastni subjektivity a subjektivity ostatnich lidy (ktere se mohou formovat do ruznych umeleckych pristupu a proudu). Potom je tu ovsem jeste otazka, od jake miry ma vyznam to, ze kritik v dile odhali nejakou vizi, ktera do nej nebyla vlozena umyslne, ale jaksi vyplynula nahodou? Jednak je otazka jestli je tedy film z tohoto pohledu cenny (jestli se to pro nej pocita) a do jake miry je kritik take autorem dila? :-)
Uff, to zatim staci. Pokracovani moznanekdy priste. Nini je prostor pro reakce a diskuzi, docela me zajima jak to vidite ostatni.