Jerson: vnímám citelný rozdíl (a uznávám, že to může být subjektivní) mezi tím, když mám skupinu dobrých postav s naprosto excelentní vzájemnou dynamikou, která přidává na dojmu každé jedné z těch postav (Firefly - Whedon je na tohle vůbec expert, viz i Buffy), tzn. bez oné dynamiky právě mezi těmito postavami konkrétně by žádná z nich nebyla tak silná sama o sobě, a tím, když mám velmi silnou postavu která táhne sama sebe a u které jsou další jednotlivci s nimiž interaguje z pohledu její vlastní coolness zaměnitelní.
Bond je Bond. Bondgirls se mění, M se mění, Q se mění, protivníci se mění, Bond zůstává Bond bez ohledu na to, jak silnou roli tento "komparz" kolem něj v daném příběhu má a jak moc s Bondem interaguje.
Ripley je Ripley - kolem ní jsou občas nějací vesmírní truckeři, občas vojáci, jednou funguje v koncovce sama, podruhé s Bishopem a Newt, ale je to pořád Ripley.
Postavy z Firefly mají různou "sílu" táhnout věci samy (typicky Mal nebo Inara sou zajímavější, než třeba Jane), ale těží z té své vzájemné dynamiky.
Neříkám, že je nutně jedno lepší než druhé. Jeden z problémů téhle šílené honby za "silnou ženskou postavou" je právě to, že se angažovaní tvůrci snaží dosáhnout právě těhle "samonosných" postav, které dokáží táhnout příběh "samy" a které jsou cool samy za sebe bez další dynamiky s jinými postavami. Co si neuvědomují je, že takové postavy jsou hrozně vzácné a je strašně těžké je vytvořit - ty které máme se vynořily ze záplavy jiných, které na to aspirovaly, ale nedosáhly toho. A takových postav je ve skutečnsoti strašně málo i mezi mužskými hrdiny - možná dokonce poměrově i míň než mezi ženskými hrdinkami.