Na robustní téma robustní glosa, kterou asi nikdo nebude číst:
1) přechází se na rozlišování Pipux píše:
milites a rustici
jeden ze základních sporných momentů článku je ten, že rytíři nejsou milites či bellatores, ale speciální elitní subkategorií těchto; v němčině znamená "ritter" prostě jezdec, a jezdci byli vždycky drazí a elitní, ježto kůň byl drahý a elitní. Později (zhruba v křížových válkách) slovo "rytíř" začalo být spíše synonymum šlechtice.
Vojáků bylo vždy několikánásobek jezdců, a mnohonásobek šlechticů.
2) Píše:
Od 8. století dochází ke značné demilitarizaci obyvatelstva.
S tím si dovoluji nesouhlasit. Toto století proslulo jako jedno z nejtemnějších a nejkrvavějších, o nějaké demilitarizaci nemůže být řeči.
Mezi pádem Říma a rokem 1000 má mnoho lidí nejasno; rozhodně to nebyla žádná pokračující římská říše, a organizace (jakákoli) byla spíše výjimkou. Většina společenstev se potácela na kraji bídy, a jezdec čili rytížř byl pro ně nedostupný luxus. V ranné době se mluví o zvláštní elitě jezdců v Lombardii (Langobardii), kterou právě z toho důvodu dobýval Karel Veliký.
3) Píše:
V těchto družinách se udržuje určitá forma etiky (příslib věrnosti ke knížeti, tolerance mezi družiníky)
Je ošidné činit závěry ze západních zemí, které fungovaly už za Karla Velikého hodně jinak, a přenášet je na naše země. O našich družinách se neví vůbec nic, poctivě přiznáno.
4) Píše:
Ve staré germánské společnosti bylo družin jako hub po dešti (co germán z dob stěhování národů, to válečník)
Nesmysl. Počet vojáků byl ekonomicky dán ve všech dobách; a výrazně vzrůst mohl jen dočasně (všichni vzali do ruky vidle a šli na enemíky).
5) Píše:
Válečník 9. - 11. století slouží svému pánu. Podmínky, za jakých slouží, se nedají zobecňovat. Někde je válečníkovi přiděleno léno, někde ne; válečník může a nemusí být svobodný a ubytovaný u svého pána.
Odkazuji na článek o ranné šlechtě u nás; tady došlo ke zmatku spojením pojmů válečník, rytíř a šlechtic, což není totéž, jak bylo ukázáno. Pokud nás zajímají jezdci, i nadále existovali šlechtičtí jezdci (pasovaní na rytíře, rytíři ve vlastním smyslu) a vedle nich "obyčejní", zbrojnoši, přesto ovšem elita mezi běžnými vojáky. Jejich počet byl dán ekonomickou silou majitele vojska a místními zvláštnostmi.
6) Píše:
V období 10. - 11. století dochází ke srážkám těchto vojenských družin, doba se dá označit za tzv. "feudální anarchii".
Vůbec ne. Postupně vzniká feudalismus v užším smyslu, pročež vznikají také malé "soukromé" armády jednotlivých feudálů, a ty vedou války podle plánů svých pánů, rozhodně ne o své vůli či "anarchicky". Družiník neslibuje nic "družině" ale výhradě pánovi.
Souhlasit lze v tom, že válek je hodně, a působí dost velké škody všemu živému; tento stav věcí ovšem rozhodně není výsadou 10. a 11. století, ale daleko spíše dob pozdějších, zejména 12., kde je zavádění feudalismu všeobecné, a pokračuje vlastně hluboko do renesance.
7) Píše:
Mezi 10. a 12. stoletím je sakralizována vojenské praxe.
"Sakralizace" rytíře je proces, související s vývojem křesťanství; klíčové momenty jsou tři:
- křížové války, začínající fakticky v 11. století ve Španelsku, a naplno fungující ve 12. a 13. století.
- vznik bojovných řádů (templáři, špitálníci a němečtí rytíři jsou nejslavnější, ale zdaleka ne jediní),
- Svatý grál, cyklus příběhů, glorifikující postavu dokonalého rytíře, ideál a vzor; ambice tvůrců těchto příběhů byly závratné, protože je plánovali vpodstatě jako pokračování Bible.
Tento moment je nesmírně zajímavý a byl by určitě téma na samostatný článek.
8) Píše:
Církev vydává Pax Dei (boží mír)
Církev nikdy nevládla doopravdy, i když k tomu byly snahy mnoha papežů. Zmíněné "míry" měly váhu jen za situace, kdy se za ně postavil světský feudál.
9) Píše:
Reformovaná církev, vycházející z hnutí z Cluny, přepracovává své priority....
Citát krátím, závěr je nepřesný - v Clunyjské reformě šlo o něco úplně jiného a bojovné řády vznikaly bez vlivu mnichů z Cluny. Bernard z Clairvaux byl přímá konkurence Cluny.
10) Píše:
Proč ke vzniku rytířů došlo?
Otázka, která patřila na začátek, a je daleko komplikovanější;posun "jezdce" v božského Galahada je proces nesmírně zajímavý, který nelze rozštípnout snadno. S investiturou to nesouvisí zcela jistě.
11) Píše:
píseň o Rolandovi
Tato oslava rytířství pochází právě ze Španělska,
Ehm. Roland zahynul na hranicích Španelska, ale píseň je francouzská. A reconquista probíhala o celá staletí později.
12) Píše:
Mnišské řády, jako instituce předreformní církve, jsou uskupeními pacifistických kleriků.
je to opět poněkud složitější; "předreformní" jsou výhradně benediktini, a ani ty bych nepovažoval za úplné pacifisty, protože vlastně křížové výpravy zorganizovali. Jiné "pacifistické" řády zase zavedly inkvizici - dominikáni a minorité.
13) Píše:
Oproti tomu správný templář je ostříhaný dohola, neholí se, na tělesnosti (slasti a poživačnosti, "typické" pro světského válečníka) se neupíná.
Realita 13. století byla pak, jak známo, úplně jinde.
14) Píše:
Bernard pochopen nebyl, nicméně jeho dílo utvořilo předlohy pro dvorskou poezii.
Bernard pochopen byl a vliv měl ohromný, což nic nemění na tom, že to byl pěknej hajzl.
15) Píše:
Objevuje se rytíř dobyvatel srdcí ctnostných dam, rytíř zápolící s obludami a draky, rytíř ve společnosti víl, obrů, trpaslíků, atp. Toto vše jsou ale metafory.
To nejzajímavější odpálkoval autor dost rychle. je to složitější, viz ten Galahad a svatý grál.
16) Píše:
Rytířské dobrodružství nebylo ničím jiným, než hledáním zdrojů.
Zabít.
17) Píše:
V této souvislosti nepřekvapí, že se rytíři nechávali najmout do armády (toto se rozšiřuje ve velkém od 12. století).
To jsem jaksi nepochopil. Rytíři byli válečníci a byli v armádě. Jde snad o to, že zchudlí šlechtici se nechávali najmout do jiné armády?
18) Píše:
středověký boj je jen velká spousta osobních soubojů "jeden na jednoho"
Této teorii věnoval opět hodně místa Georges Duby a leckdo další, a rozhodně na to není dobré moc spoléhat.
19) Píše:
Od 14. stol., kdy již křesťanská Evropa neměla pořádného vnějšího nepřítele,proti kterému bojovat
Si dělá legraci. Co třeba takoví Turci? 14. století je jedno z nejbojovnějších a nejtemnějších století, alespoň v západní části Evropy.
Funkce rytířů upadá z úplně jiného důvodu - protože ve 14. století byly vynalezeny efektivní protizbraně, a způsoby boje proti nájezdu těžké jízdy. Rytíři jsou vlastně od počátku století zastaralý vynález, ale nechtějí si to přiznat. Husitské války jsou už jen epilog tohoto vývoje.
20) Píše:
Spousta bludů z obou období ale v původním podání středověku nemá co dělat.
To je pravda - můžeme si vytvořit vlastní a předchozích bludů nám netřeba.