alef0 píše:
a tá postava potom umrie (navyše nehrdinne), tak som naštvatý. Aká je prevencia? Jasné že hrať safe
Tohle je ve skutečnosti děsivej omyl. Jistě, na první pohled se nabízí, ale zamysli se nad tímlhe:
Hraješ "bezpečně", protože máš obavy o ztrátu své postavy. Tvá postava je ohrožena opozicí. Opozici má v rukou ST a její level je dán čistě jeho rozhodnutím, neboť právě ST drží celou kreativní agendu která s opozicí souvisí. V důsledku je tedy Tvé bezpečné hraní naprosto bezpředmětné, protože bez ohledu na to, jak bezpečně budeš hrát, ST může stejně kdykoliv zvýšit úroveň opozice tak, že Tě ohrozí. Svým způsobem to dokonce v důsledku Tvé bezpečné hry udělat musí, protože kdyby to neudělal, pak ve hře nebudeš mít adekvátní oponenty a hra hrozně ztratí v gradaci a tudíž i v atmosféře. Pokud však bezpečně hrát nebudeš, ST nemá důvod zvyšovat úroveň opozice, neboť Tě dokáže ohrozit i s tou stávající a ta mu tudíž zcela dostačuje pro potřeby udržení zábavnosti hry.
Rozpor pak nastane v okamžiku, kdy přestože nehraješ bezpečně ST úroveň opozice zvýší. "Přirozenou" reakcí je v tu chvíli přechod do bezpečné hry, jenže tím se dostáváme opět na začátek - ST může opozici opět zesílit a budeš tam kde jsi byl. Místo přechodu do bezpečné hry je tedy dobré se zamyslet nad tím, proč ST opozici zesílil - může to být aspekt příběhové gradace, může to být součást nějakého příběhového obratu atp. Tím že budeš hrát bezpečně nic nezměníš - ST si tento záměr dokáže snadno prosadit oním adekvátním dalším navýšením opozice. Místo toho, abys začal hrát bezpečně je tedy rozumnější vyjít ST vstříc v jeho záměru a pokračovat ve standardní hře - ST tvou postavu nechce zabít, protože z toho nic nemá. Za jejím ohrožením se skrývá takřka určitě záměr související se snahou učinit hru zábavnou.
Primárně to je tedy o důvěře. Nicméně pokud ST drží v rukou 100% kreativní agendy, pak je tuto důvěru snadné, byť nevědomně, ztratit. Pokud se však hráči na kreativní agendě podílejí, pak jsou sami začleněni do tvorby příběhu a spolupracují tak na hře na další úrovni, což napomáhá lepšímu vzájemnému pochopení.
Jako hráč jsem při hraní Plánu B (viz Deník Jacka Norrmana) věděl, že Yvonne je upírka. Zároveň když Yvonne vystartovala po mé postavě, tak jsem s klidem mohl říct, že jí na to neskočím a že hraji postavu profesionála pevně se držícího svých zásad a tudíž její flirtování z principu odmítnu, neboť nemíchám osobní a pracovní. Bylo by to snadné a vycházelo by to právě z oné snahy hrát bezpečně, když ST navýšil "sázky" skrze střet s mocnou supernaturálkou. Hra by pak skončila buď přímým konfliktem nebo by téma Yvonne vyšumělo do ztracena.
Místo toho jsem uvažoval takhle: Honza (ST) tam dal upírku, která se mě snaží zbalit. Jistě, z gamistického hlediska je nehrát bezpečně sebevražda. Nicméně Honza mi určitě nechce zabít postavu, to by hře nic nepřineslo, spíš v tom má nějaký záměr, tak mu vyjdu vstříc a uvidím... výsledkem byly zhruba tři skutečně chuťové session, moje postava se dostala skutečně do totálního průšvihu, ale já se u hry suprově bavil (není nic lepšího, než metaherně i in-game ospravedlněné frendly-fire možnosti :D ), ostatní také a vznikla z toho velmi zábavná část naší kroniky. Kdybych hrál bezpečně, nic z toho by se neodehrálo a přišli by jsme o poměrně zajímavou část příběhu.