Chmur píše:
naše psychika je do budoucna nejvíce ovlivněna prenatálním vývojem a raným dětstvím.
Tohle se kdysi dávno rádo tvrdilo, co si tak vybavuju tak čim novější teorie osobnosti, tím zdrženlivější k tomuhle je a tím víc dává důraz na průběžný vývoj a aktuální vlivy
Flanker.27 Zábavné, tak pro začátek nic moc neukazuje na to, že by tradiční model rodiny byl zárukou (případně naopak že by absence jednoho z rodičů nebo netradiční rodinný model vedly k...) deviantnímu nebo problémovému chování (drogy, týrání zvířátek...)
Kdysi dávno Voltaire tvrdil, že "kdyby Bůh nebyl, museli bychom si ho vymyslet". Myslel tím, že Bůh jakožto konečná garance Pravdy a Spravedlnosti umožňuje existenci společenského systému. Ukázalo se, že se mýlil, společenský systém funguje minimálně stejně dobře i bez boha na systému reciproce a racionálního konsenzu většiny.
Později se protěžoval význam rodiny. Zdá se, že dlouhodobě, jenže to není pravda, protože chápání pojmu "rodina" se průběžně měnilo - nejprve se tím myslela široká rodina, pak užší rodina, ve 20. století už prakticky jen nejbližší rodina - rodiče, děti, možná prarodiče.
Můžeš si v historii všimnout jednoznačného trendu, a to je postupná individualizace - z komunity přes širokou rodinu k elementární rodině - až k jedinci. To by bylo k té dedukci - ignorování rodiny (resp. manželského svazku) státem (daňové výhody a jiné srandy) je prostě v souladu s dlouhodobým trendem ve společnosti.
Základní argument pro to, že je tradiční rodina přežitek je pak především to, že nejsou žádné argumenty které by nějak ukazovaly, že tomu tak není.
Induktivně se pak můžu odvolat ke statistikám - rostoucí počet svobodných matek, rostoucí počet rozvodů, chladnoucí zájem lidí o svatbu.
Samozřejmě, netvrdím, že cílová oblast je nějaká společenská anarchie, kdy souloží každý s každým a o děti se nestará nikdo. Tvrdím, že rodiče mohou klidně plnit svou úlohu, aniž by byli oddáni, dokonce aniž by žili v jendé domácnosti nebo se zříkali odlišných životních partnerů než je druhý rodič.
Tvrdím, že podpora tradičního rodiného modelu ze strany státu nemá žádný dopad na porodnost nebo na kvalitu rodiných svazků, jde jen o snahu o umělé sociální inženýrství, založené na ideologiích (křesťanství), ale postrádající statistický důkaz své užitečnosti (která není, statistika mluví opačně)
Tvrdím také, že lidé co spolu žít chtějí spolu žít budou a ti co nechtějí tak nebudou, svatba nesvatba. Tradiční model dvou rodičů v dlouhodobém stabilním svazku v němž vychovávají své děti se dlouhodobě rozpadá, ukazuje se, že ho není v naší společnosti zapotřebí a společnost je již několik desítek let připravena jej opustit zcela, brání jí v tom ale konzervativní ideologické proudy*).
*) které obecně nejsou úplně na škodu, protože zajišťují, že vývoj je postupný a že společnost neskáče sem a tam jako po místnosti naslepo hozenej hopík.