Dohrál jsem Wolfensteina: New Order, a opět jsem si uvědomil, proč tak nesnáším railroad a ilusionismus, hlavně ve střílečkách. I těch pár hlavních hnusáků musím zabít jediným možným způsobem, a to ještě jako debil, kdy dávám možnost říct poslední slova a odpálit granát, a sadistickou dozorkyni nemůžu zabít vůbec.
Ke konci mě scéna "tak jsme tě (opět) chytili, teď ti ublížíme, ale ty se z toho na poslední chvíli dostaneš a budeš bojovat dál" už naprosto neuvěřitelně srala (bez pardonu).
A to se v recenzi píše něco o skvělém příběhu. Kecy, jen a pouze kecy.
Když uvážím, že jsem musel čekat čtyři roky, než budu mít počítač, na kterém to spustím, jsem fakt zklamaný.