Ebon: toho co píše noir o smutnosti debaty si nevšímej, reaguje na to co jsem napsal mimo jiné i na adresu Tvého souhlasu s tím, co sám píše - už od pradávna má patologickou potřebu podsouvat, že jsem idiot, což už nějakou dobu hraničí s obsedantně kompulzivní poruchou. Kdybych napsal, že je obloha modrá, okamžitě by toužil prokázat, že je zelená nebo aspoň že jsem barvoslepej, tudíž mé tvrzení nemá váhu. Když to nejde přímo, snaží se aspoň naznačit. Je to trochu zvláštní druh fanouškovství, ale svým způsobem docela roztomilý :)
S tím, že se člověk dívá zpětně na to, co dělal dřív, a s odstupem to hodnotí picardovským facepalmem, rozhodně souhlasím. Nemyslím si ale, že by to bylo absencí nějaké nepředatelné zkušenosti. Když se někdy nostalgicky začtu do toho co sem psal před pěti, osmi, deseti lety, tak se nad tím mnohdy ušklíbám nebo až vyděšeně zírám... ale moje myšlenky na ono téma jsou vždy ve smyslu "kdybych si teď zpátky v čase mohl říct tohle a tohle, poukázat si na to a ono...", nikdy to není ve stylu "jo to bylo předtím, než jsem si zažil..." nebo "předtím, než jsem pronikl do..."
To, co nám chybí zpátky v čase podle mě není nutně zkušenost. Je to vědomost. Samozřejmě, zkušenost je mnohdy cestou k vědomosti - ale ne nutně jedinou.
Abych byl fér k Wild Westovi - nejsem úplný odpůrce gnostického poznání. Jsou věci, které nepředáš. Těžko vysvětlovat chuť čokolády někomu, kdo ji nikdy neměl. Ale jde o specifický okruh věcí, obvykle estetických, emotivních a podobně. Není to něco, co by nějak zvlášť zasahovalo do diskusí, ve kterých se různé odkazy na něčí věk / nedostatek věku objevují.
A v případě, že se shodou okolností skutečně diskuse dostane do bodu, kdy to roli hraje, tak moje odpověď na to co s tím je jednoduchá. Mlčet. Pokud si skutečně myslím, že někdo mladší mluví o něčem, co si musí nejprve sám prožít, pak se nevyvišuju tím že bych na to upozorňoval, ale držím hubu. Zaprvé, protože pokud mám pravdu, pak to že to zmiňuju je jen laciné naparování. Zadruhé protože pokud si to myslim, pak tím že to zmíním stejně ničeho nedosáhnu - jedině tak toho, že budu pro dotyčného vypadat jako blb co se naparuje nesmyslama. A zatřetí, protože i když budu mít pravdu, rozhodně to není záruka toho, že až si dotyčný prožije totéž, budou jeho závěry, postoje, přístupy nebo úhly pohledu shodné s mými.
To, že popisuješ věci sám za sebe tak jak je cítíš Ty je určitě dobrá poznámka. Stejně tak je ale důležitá, a je fakt vtipné, že to píšu zrovna já, uznávám, forma, kterou to podáváš.
Pokud tu někteří lidé investují čas, úsilí a energii do toho, aby si něco sdělili, aby si vzájemně něco vysvětlili, aby se o něčem přesvědčili, aby ukázali chybnost cizího postoje, nebo jakýkoliv jiný důvod, pak do téhle diskuse něco vkládají.
Když do toho pak Ty přijdeš a v jednom a tomtéž postu nejprve vezmeš jednu stranu sporu (Colomba a další, co hájí objektivní poznání a vědecké přístupy) a prohlásíš, že "sami sebe oslepují a jsou novodobými inkvizitory", a v tom samém postu pak dodáš, že "pokora" (která je podle Tebe očividně protikladem Colombova přesvědčení o jeho pravdě) "přichází s věkem a studenti mají radikální názory" (tedy a) říkáš, že jedna strana diskuse je moc mladá na to, aby něčemu rozuměla a b) ty už tak mladý nejseš, takže tyhle "směšně" "radikální" názory už nemáš), tak bez ohledu na to, jak moc chceš mluvit sám za sebe, já v tom OPĚT vidím to samé pohrdavě namyšlené, ale naprosto prázdné, smetávání ze stolu, jako bylo to, které jsi předváděl před deseti lety na mou adresu.
Kdybys chtěl napsat SVŮJ názor ZA SEBE, tak bys napsal, že "pro mě" nebo "z mého pohledu" nebo "došel jsem k názoru".
Sorry, ale to cos napsal není Tvůj názor. To cos napsal je Tvé vyjádření na adresu zastánců jednoho pohledu v této diskusi. Možná ses jen blbě vyjádřil, ale vyznívá to tak, jak to vyznívá.
(určitě se později uvidíme víc, hned co se vrátim, abysme se vůbec vidět mohli ;) )