Začnu od konce, bude to snad smysluplnější:
(varování: byl jsem dotázán na svou koncepci Boha, budu extrémě zjednodušovat, i tak to bude wall of text)
Píše:
Začínám mít extrémně intenzivní podezření, že si pod slovem "Bůh" představuješ cosi velmi podivného, co příliš nekoresponduje s běžným chápáním věci...
...protože pokud používáš slovo Bůh tak jako 98% lidí s nimiž jsem kdy mluvil, tak se točíš v kolečku tak těsnym, že si musíš vidět na vlastní zátylek... ergo začínám mít takové neblahé tušení, že bych Tě měl požádat o velmi podrobný sémantický význam slova Bůh Tebou používaného.
Téměř jistě nepoužívám slovo Bůh nutně vždy jako 98% lidí, pokud nemluvím o tom konceptu, který používá 98% lidí (pokud vůbec nějaký takový koncept je, ale dejme tomu nějaký průsečík (tiše budu předpokládat, že mluvíš o křesťanech, aby jsme si to nekomplikovali)).
98% křesťanů také pravděpodobně nikdy nemělo potřebu číst alespoň jednu teologickiou knihu, která se zabývá Bohem na takto filosofické úrovni (z hledika křesťanského mainstreamu to totiž není vůbec nutné). Jim stačí, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo Bůh a to Slovo bylo u Boha. A všechno bylo stvořeno skrze toto Slovo (nebo logos, nechceme-li zkreslovat překladem, imho se ale většina křesťanů ani nedostane sem, k tomu že vlastně logos). Tím si orámují Genesis, aby to nevypadalo tak pohádkově a většinou jim to stačí. Protože důležitější je věřit, jak už jsem tu vzhledem ke křesťanství řešili.
Stačí se ale přečíst např. třeba Pseudo-Dionysia (Mystickou teologii, zejména tu negativní část), který představuje východiska toho křesťanského směru, který má pro mě smyl (ač jinak bezpochyby nejsem křesťan - ale odtud ta moje hluboká fascinace odvozeným směrem křesťanské mystiky od Janova Evangelia přes Eckharta (a jeho žáky Taulera a hlavně Susa), Jana z Kříže až po Kusánského nebo Bohmeho) a je jasné, že to tak jednoduché není a zároveň se pohybujeme pořád v křesťanství, přesto pravděpodobně mimo představy 98% křesťanů, kteří teologii vůbec neřeší.
A teď opravdu ke mě, co já chápu pod pojmem Bůh. V duchu Pseudo-Dionysiovy neoplatónské teologie bych asi řekl, že Bůh (a opět se nápadně přiblížíme Tau, což rozhodně také není žádná osoba) objektivně je nepopsatelný (což nutně neznamená, že je nepoznatelný), protože je to v duchu neoplatonismu něco jako "metaidea". Něco, co je nejvyší idea všeho, prapůvodní idea, defakto je to možná i natolik kvalitativně odlišné, že to ani idea není, spíše protoidea, metaidea, nebo tak něco. Něco, díky čemu mohou idee existovat. Podstata existence, nebo nad či předeexistence. Není to existence, protože to je příliž lidský koncept. Není to něco, protože to je příliž lidský koncept. Není to osoba, protože osoba je příliž lidský koncept. Není to vědomí, protože to je příliž lidský koncept. Pseudo-Dionysios celkem na drzo řekne, že to je vlastně NIC (nebo možná přesněji, aby to dávalo smysl ne-něco). Ti co navazují v jeho duchu tomu ptom mohou říkat un-grund (ne-základ), Ticho, apod... většinou negativní poetické metafory (proto se tomu také říká negativní teologie). Je to ne-TO první, co bylo před tím, než něco vůbec bylo. Všechno toto může existovat až na základě Boha.
Aby tento koncept nevypadal příliž abstraktně a neužitečně, podstatný je z mnoha důvodů, mezi ty nejklíčovější pro mě patří že: 1) veškerá existence (její podoba, smysl, stavba, apod.) je z něj odvozena, nikoliv náhodně (což ovšem nemusí znamenat že vědomě nebo zámerně - z lidského pohledu, neb to je příliž lidský pohled) a z omezeného pohledu člověka nutně; b)lze poznat (nikoliv popsat) a díky tomu lze jednat v souladu ( svým zpsůosobem se s ním "spojit" nebo se tam "vrátit" či "splynout" nebo "podlehnout").
Toto je má představa Boha, vzhledem k tomu, že jsem psal že je nepopsatelný, ber to pouze jako zestručněný popis prstu ukazujícího na měsíc (můj oblíbený, v této diskuzi :-)), nikoliv popis měsíce.
Jestě doplním pro úplnost, v diskuzi o Bohu také mohu Boha chápat (což je i případ této dikuze), jako filosofickou kategorii nejvyšíí podstaty existence, která lze různě uchopit a popsat dle konkrétního náboženství nebo filosofie. Ta už může mít různe tvary, barvy, vysvětlení a může souviset s celým komlexem symbolů, podle toho se ze jakého "symbolického" systému je odvozen.
Sirien píše:
Proč sakra děláš takovej strašnej bordel kolem pojmu který Ti slouží jen jako prosté shrnutí jednoduchého "I have absolutly no damn idea about how the fuck has it all started" a proč jsi ochoten stavět celou svou životní filosofii a hodnoty na personifikované myšlence vlastní nevědomosti?
Nikde jsem nepsal že něco personifikuji (personifikace může být až po Bohu). Co se týče toho, jak to začlo, doporučuji toho PseudoDyionisia (a doporučuji jej číst filosoficky, tedy křesťanské symboly brát pouze jako jazykový prostředek, jde o "filosoficky" řečeno o proporce, nikoliv barvy).
Píše:
"Já Jsem Dokonalá Ukázka Chybné Argumentace Kruhem Dokazující Sebe Sama Sebou Sama"
Spíše: "dokazuji sebe samu z nutnosti" jinou možnost jsem zatím neviděl (jen možnosti, které tak byly na první pohled převlečené - ty tomu říkáš další kostička).
Píše:
Hm. Čím je tohle všechno... lepší než prosté prohlášení "v absolutní rovině kauzalita nemusí mít faktický počátek a první následek mohl vzniknout bez příčiny"?
Teď nevím jestli ti rozumím, pokud nemá počátek, potom není první následek. Ale stejně zkusím odpovědět, protože: 1) a kde se vzal první následek? 2)kde se vzala kauazalita bez začátku?
Sirien píše:
Proč toužíš za něco, co ještě neznáme, nutně něco dosazovat? Proč prostě nepřiznáš, že to neznáme?
Ja po tom netoužím, jen je potřeba z pragmatických důvodu o tom občas komunikovat. Co je pro mě podstatné je, zda to lze poznat / k tomu "dojít". Věřím tomu, že ano (kde se konečně u mě dostáváme k mé víře). Je možné, že se pletu, ale jsem ochotný to risknout, vzhledem k tomu, jak elementární věc by to byla (krom toho, máme tu na zeměkouli v historii mnoho osob, které hovoří o něčem podobném a není to onen 98% Bůh a popisují nápadně podobnou cestu, někteří přitom bezesporu nezávisle na sobě). Přinejhorším promarním život tím, že se budu snažit poznávat a stávat "lepším" člověkem, protože to jsou některé podmínek. A to mi nepříjde jako zase taková ztráta. Teď to samozřejmě popisuji pragmatikovi, neříkám, že to jsou moje hlavní motivy a pojetí. Moje opravdové motivy jsou, že jsem prostě takový, takže je to win-win situace.
Sirien píše:
Dle Hawkinga dokonce tak husto, že příčinou celého vesmíru mohl být jeho budoucí zánik, protože sama struktura času se v onom bodě časoprostoru pomyslně zmuchlala do kuličky. O co je Bůh lepší představa, než je ta Hawkingova?
A kde se celý tento proces vzal? Jen další kostička. Moje pojetí boha není kostička, v tom se to liší.
Vzhledem k tomu, jak filosoficky komlexně složitou věc se tu snažím popsat na velmi omezeném prostoru, je dost pravděpodobné, že to nebylo úplně přesné, doufám že se mi podařilo dosáhnout aspoň nějakého smysluplného přiblížení. Protože čím více se zjednodušuje, tím více to většinou vypadá jako pohádka.