Gurney píše:
To že seš na začátku lama, později (cca někdy okolo třetího levlu) se to zlomí ale pak se to zarazí, takže se ty fakt vysokolevlový postavy dál zlepšujou velice pomalu a i ty nízkolevlové na ně s použitím prostředí, překvapení a přemýšlení vůbec stále "dosáhnou" je podle mě dost ikonická vlastnost DnD
...a její reprezentace v podobě HP inflace tak jak je je podle mě pořád ukázka hloupé mechaniky.
To že má DnD nějakou takovou vlastnost - ok. To, že je kolem ní schizofrenní, rozhodně není bonus a to že má někdo tu schizofrennost rád neznamená, že je dobrá - znamená to jen, že dotyčný chce účel oné schizofrennosti a neumí si představit odlišnou mechanickou implementaci a ihned se domnívá, že když to tam nebude jak to je tak DnD tu vlastnost ztratí, což je nesmysl.
Jerson: Jako že se dotyčný (nejspíš díky Hollywoodu) domníval, že realita je zásah = smrt, a HP pro něj byly cesta, jak obelhat sebe sama aby mu ve hře nepřipadalo nerealistické, že postava neumře po prvním zásahu.
(jinak byly udělané hezké testy - lidi si na sebe vzali neprůstřelné vesty a střílelo se do nich. Šlo o double-blind experiment, 50% nábojů bylo skutečných, 50% slepých. Lidé "odlétli" dozadu po skutečném i falšovaném zásahu stejně. Z historických záznamů se dá usoudit, že ještě před 100 lety tenhle "reflex" neexistoval.
Takže Colbertova
hypotéza že realita je to, na čem se většina shodne že to je realita, má možná něco do sebe...