Tak jsem dostal do ruky nová Encounters: War of Everlasting Darkness..a píšu sem, protože to je docela masakr. Celé je to pojaté jako velké testování 5. edice. V prostředí edice čtvrté. Mé prvotní dojmy jsou značně rozporuplné.
V rámci testování je hrána kampaň, která je rozdělena do osmi krátkých dobrodružství. Každé z nich se odehraje během jednoho sezení a jedná se o uzavřený příběh. Absolutně netuším, jak autoři došli k tomu, že se to dá odehrát za 1-2 hodiny. Z vlastní zkušenosti vím, že i 4 hodiny by byly málo.
V rámci jednoho dobrodružství jsou zakázány short resty a long resty (takže encounter powers a daily jedno jsou). Léčit se lze pouze pomocí schopností. Je kladen důraz na Průzkum (rozumněj - každá místnost obsahuje něco skrytého. Sice je to na prd a nemá to žádnou souvislost s příběhem, ale budiž) a Vyjednávání (k cíli se lze dostat různými cestami, krátké - jednověté popisy možných NPC - hezké, použitelné!). Boj je maximálně potlačen. A pokud je, nerespektuje základní stavební kameny zajímavého souboje ve 4e, takže nefunguje:
"V lese jste potkali Stirge (taková ta lítačka s dlouhým sosákem, co pije krev). Je vás pět. Co budete dělat? Jo, a chcete mapu? Stejně není potřeba. Ale jednu generickou tu mám, snad neva, že jste na ní už předtím potkali bandity. V souboji stačí, když řeknete, co kdo budete dělat. Že jste ho zabili v první kole? Fajn, jedeme dál. Ne, fakt žádné další překvapení nebude. A ne, nic u sebe nemá. Ne, vážně nevím, proč tam vlastně je."
Z celého pojetí silně dýchá feel druhé edice jemně šmrncnuté edicí třetí. Musím říct, že zahrál bych si to rád. Jako kuriozitu. Téměř dokonale to splňuje požadavky nové Alnagovi kampaně (to myslím v dobrém - jsou tam hezké zdroje, resp. nástroje k inspiraci). Ale hrát v tom dlouhodobě? Bože chraň...
PS: Celou dobu mi nebylo jasné, jak chtějí wizardi zařídit, aby byly postavy vyvážené z hlediska CELÉHO dobrodružství a nikoli jednoho střetnutí. Měl jsem za to, že se v takovém případě prostě hráči musí u stolu nudit. Teď už to vím. Střetnutí jako taková prakticky neexistují. Jedná se často o sled scén. DM a hráči jsou vedeni k tomu, aby v jedné scéně trávili maximálně pár minut (je to jak hraní na Gameconu, kde má člověk cca. 4 hodiny na všechno a pak konec). Jen tak se dá dosáhnout toho, aby se hráči u stolu nenudili moc dlouho.