Já jsem tu hádku scimitar vs. šamšír už nezažil. V překladu 4E jsem používal šamšír.
Do překladu 5E se scimitar dostal tak, že když jsem kdysi pro naši skupinu v době testování DnD Next (jak se označoval playtest 5E) udělal překlad playtestových materiálů (protože anglicky tam moc hráčů neumělo), tak se všichni u šamšíru zasekli. Jeden hráč se při pohledu do tabulky zbraní zeptal: "Co je to ten šamšír?" Všichni jen koukali, až na jednoho, co odpověděl: "To je asi scimitar, že?"
Já na to "Jo, tak překládám scimitar."
Jeden z hráčů: "Šamšír je scimitar? A proč tomu neříkáš scimitar?"
Znovu ten hráč, co znal šamšír: "Scimitar a šamšír vypadají podobně, ale mají rozdílný původ..." a teď už si to přesně nepamatuji, jak to tenkrát říkal, ale že šamšír pochází myslím z Persie a scimitar... už nevím, odkud říkal. Ani nevím, jestli měl tenkrát pravdu, nebo ne. Merlin tady jednou říkal, že šamšír je běžný český překlad scimitaru.
Pro mě bylo důležité, že každý z těch hráčů věděl, co je to scimitar (z PC hry Baldur's Gate, kde to tak překládali). Ověřil jsem si to pak ještě v několika jiných skupinách, se kterými jsem hrál DnD Next, jak se dívají na šamšír vs. scimitar. Dopadlo to tak, že byly dvě skupiny: Jedna nevěděla, co je to šamšír, ale věděla, co je to scimitar, a druhá neznala ani jedno. Z toho jsem usoudil, že lidé mimo komunitu Kostky, kteří měli o překlad zájem a spadali do mé cílové skupiny, pro které jsem překlad zamýšlel, jsou vesměs nedotčeni pojmem šamšír, a proto ho budu dál překládat jako scimitar.
Těch pojmů bylo nakonec víc, co prošlo podobnou genezí. Například zatracovaný Pán jeskyně místo Dějmistra nebo Stupeň obtížnosti (SO) místo Třídy obtížnosti (TO) nebo Obranné číslo (OČ) místo Třídy zbroje (TZ). U toho Stupně obtížnosti bylo třeba zajímavé, že v dobách 4E většina lidí, co hrála podle překladu, používala původní zkratku DC, zatímco teď lidé skutečně víc používají SO.
Zkrátka geneze některých pojmů v překladu 5E probíhala mimo Kostku a RPG F, na brněnských hráčích, kteří do té doby buď nehráli žádné stolní RPG, nebo většinou jen DrD 1. Nutno dodat, že v té době o překlad nové edice tady ani na RPG F nebyl zájem. Mám pocit, že většina viděla novou edici jako poslední plácnutí Wizardů do vody, než to Hasbro zcela zařízne a otěže největší vydavatelské gorily natrvalo převezme Paizo. Existovaly vesměs tři skupiny: milovníci 3E, milovníci 4E a milovníci ne-DnD her.
Přiznám se, že i já jsem byl k nové edici prve hodně skeptický, ale nedalo mi to a hodně jsem studoval, jak se mohlo stát, že 4E vydržela na trhu sotva pár let, jak se stalo, že z největšího vydavatele se stal outsider, a jak si jako Wizardi představují, že další edice by měla být úspěšnější než v té chvíli už hodně oblíbený Pathfinder. Ćetl jsem designérské blogy, twitterové účty lidí z R&D D&D a dávalo mi to čím dál větší smysl. Najednou jsem viděl, že se tu rodí něco, co má skutečně velký potenciál, ač si to nikdo na základě zkušenosti posledního desetiletí nemyslí. Že tu vzniká něco, co si bere to nejlepší z dřívějších edic, a navíc se to skládá do moderního designu. Ale nejen po stránce tvorby pravidel, ale i po stránce business modelu a marketingu.
Docela zajímavé bylo vnímat, jak DrD 1, Plus a 2 mělo některé problémy, které DnD v té době už někdy v minulosti překonalo, nebo zrovna překonávalo. Zvlášť u Dvojky jsem nechápal, že zase kráčí do problémů, které byly při pohledu do historie DnD zjevné, a že se nepoučila. Ale pak mně došlo, že lidé často některé kroky Wizardů ani nevnímali nebo nechápali, proč byly učiněny tak, jak byly učiněny (nebo že byly vůbec učiněny), protože se ještě nesetkali s problémy, na které ty kroky reagovaly.
Ale to už by bylo na jinou diskuzi, dost off-topic tady.