wlkeR píše:
Bouřkoví draci jsou nejnebezpečnější ze všech vznešených draků. Nejsou nejrychlejší ani nejsilnější; strašlivé protivníky z nich činí jejich nevyzpytatelnost.
Jedinou konstantou v existenci bouřkového draka je marnivost. Jeho tělo mívá mohutný trup a krátké končetiny s šupinami vždy o jeden odstín nebesky blankytnějšími či bouřkově šedivějšími než má zrovna obloha. V obvykle krátké hlavě žhnou malá bílá očka jako neposedné kulové blesky, které se neustále pohybují, a to nezávisle na sobě. Zbytek podoby se plynule mění s drakovou náladou a momentálním ideálem nejvyšší krásy, tedy každým okamžikem. Drak se neustále v něčem zhlíží, ať už v zrcadle, či úžasem rozšířených očích nižších tvorů. Slova chvály jsou hudbou v jeho uších, a kdo nezpívá, není hoden života.
První část odstavce mi nesedí na tu druhou - buď je extrémně nebezpečný nebo je marnivý a tak mu stačí polichotit a zazpívat. Pak mám trochu problém s měněním podoby - tohle zní jako že bude mít velmi silné polymorphovací schopnosti - má je? Nebo dělá iluze, jak pak budou fungovat pravidlově? Zároveň, jako DM neumím zahrát bytost, která vypadá každou chvíli jinak, takže po tomto odstavci bych ho přestal číst a zaškatulkoval si ho do kategorie "nepoužitelné".
Doporučení - vyhodit měnění podob. Je to drak, má hezky napsaný popis draka, nevidím důvod aby se měnil na červenou karkůlku protože mu zrovna příjde cool mít červený pláštík.
wlkeR píše:
Mlha a zrcadla. Bouřkový drak nikdy nejedná přímo. Jeho cesty jsou nevyzpytatelné, tím spíš, že dobrá polovina z nich jsou pouhé iluze. Prvních několik setkání s drakem může skončit zjištěním, že celou dobu šlo o pouhý přelud. Skutečnost je ovšem mnohem záludnější: iluze bouřkového draka jsou tak dokonalými kopiemi jeho osobnosti, že až na obsah hmoty jde o jednu a tu samou bytost.
Super odstavec, říká mi jak ho mám hrát.
wlkeR píše:
Pokud se drak dostane do konfliktu řešitelného jenom násilím, útočí z dálky svým dechem. Mezi jednotlivými blesky se skrývá ve svém doupěti, mezi oblaky či dokonce pod zemí nebo vodou. Nablízko bojuje jen ve zcela krajních případech, ale i tehdy je mocným protivníkem, často podpořeným ke všemu odhodlanými poddanými.
Takže... vyletí z doupěte, šlehne blesk, zaletí zpátky a opakuje od kroku jedna? To nezní moc dobře. Z dostavce bych vyhodil tu část o doupěti, ale dopsal že vidí skrze zrcadla ve svém panství a umí z nich šlehat blesky, takže své iluze brání blesky šlehajícími z jeho zrcadel a do schopností tomu dal staty.
wlkeR píše:
Nic jsi a v nic se obrátíš. Iluzí je v pojetí bouřkového draka cokoli, včetně očividné pravdy. Jediným nezpochybnitelným faktem je drakova vlastní dokonalost. Drakovi následovníci jsou často ryzí fanatici lpějící na každém jeho slově a plnící příkazy do posledního písmene. Věří, že jejich smrtelná těla jsou pouze hmotnými odrazy jejich skutečného já, ba dokonce vězeními svazujícími je v pouhých třech rozměrech a času. Neváhají tedy položit své životy v naději, že jejich oproštěné vědomí splyne s drakem samotným.
Tohle vypadá jako pile of horseshit. Následovníci by mi dávali smysl ve stylu, že drak má své panství, jehož poddaní mu nosí žrádlo, shání mu zrcadla, leští mu zrcadla stávající a pochlebují mu. On je za to výměnou chrání. Jeho panství to dává i styl – bude tam hromada zdrcadel, ze kterých drak kouká, vytváří iluze, hází blesky a skrze které ho následovníci uctívají.
wlkeR píše:
Labyrint světa. Doupata bouřkových draků jsou rozlehlá zrcadlová bludiště doplněná iluzemi vytvářejícími dojem nekonečné krajiny. Všechna zrcadla vně hlavní síně jsou pokřivená a často očarovaná, aby ukázala nevítaným návštěvníkům marnost jejich života a počínání. Nezřídka lze narazit i na život lapající zrcadlo. Ti, kdo projdou labyrintem až k samotnému nitru doupěte vkročí do téměř pravidelného osmiúhelníku ohraničenému dokonale rovnými zrcadly. Drobné pootočení způsobuje nekonečné opakování odrazů. Drak zde je, málokdy své soukromé království opouští. Většinu svého času tráví v tajemném prostoru mezi zrcadlovými odrazy, daleko z dosahu většiny smrtelníků. Zhmotní se jako bouřkový mrak z čistého nebe a stejně náhle může i zmizet, dokud je v celém doupěti aspoň jediný pár zrcadlivých ploch naproti sobě.
Úplně super, až na poslední dvě věty – jsme v dnd, takže každá část multiverse má nějaké jméno – prostor mezi zrcadly je tedy ethereální sféra, shadowfell nebo nějaká jiná sféra? V dnd není nic jako tajemný prostor, protože postavy mají kouzlo co umí cestovat do jiných sfér a budou jím chtít draka pronásledovat, stejně tak ho budou chtít hledat true sightem a jako DM na toto musím mít odpověď nebo to nemám jak zahrát. Od „Vetšinu svého času“... bych to vyhodil. Bez náhrady – drak má doupě, v něm žije, kouká ven skrz zrcadla a doupě je děsně cool, viz popis.