Mkay. Řekl jsem si, že je nejvyšší čas dát pauzu, krok zpátky a kriticky se zamyslet nad tím, co dělám. Bylo to docela těžký, věci se nehýbou úplně ideálně a já cítím zodpovědnost za to, aby se hýbaly. Takže dělám dvě věci najednou (development cizích fluffů a design vlastních) a obojí víceméně poprvé. Aniž bych se za nimi v tom tempu stíhal ohlížet z nadhledu.
Cožžž ústí v tragédii.
První věc, kterou jsem v rámci "volna" udělal, bylo prolezení internetu ohledně, no, tvorby a psaní nestvůr. Ne že bych se nějak přetrh, ale výsledků je málo (a část těch co jsem našel jsou z cesty). Nejzajímavější byly asi články vznikající okolo 3.5kového Monster Manual 5, na kterém tehdy pracovalo snad 20+ lidí, ale pár z nich dalo dohromady
několik článků, které ten proces trochu osvětlily.
Hlavní věci, co jsem si odtud odnesly jsou:
- Design a development jsou dvě velmi rozdílné věci a není úplně nejchytřejší je dělat zároveň, už vůbec ne jedním mozkem.
- Na nestvůře není důležitá jenom kvalita jednotlivých částí, ale zejména
tah, který k ní dodaný materiál vytvoří. Článek se nezmiňuje o kvalitě textu k nestvůře, i když zmiňuje kvalitu ilustrací jako celkem důležité, řekněme, lano přispívající k celkovému
tahu. Další klíčový prvek mě ale přiměl přehodnotit strategii tvorby nestvůr: provázání. Nestvůra, která má vztahy k jiným nestvůrám mívá mnohem větší
tah než nestvůra izolovaná*. Je teda třeba ke každé nestvůře vytvořit co nejvíc lan - kvalitní ilustrace, text a vazby na jiné nestvůry/hráčské rasy a taky zajistit, aby všechna táhla jedním směrem.
*Můj důvod pro izolaci (viz. bod 2 v návodu) byla možnost, že nestvůra, na kterou materiál odkazuje, třeba žádný fluff nedostane a bude třeba ji vyřadit. To není dobře. Pokud ta nestvůra dává smysl a může mít bohaté vazby na jiné, podobné nestvůry, tak by tam prostě být měla.
Můj další podnik se týkal analýzy textů v 5E MM, a to jak z hlediska obsahu, tak formy. Co se obsahu týče, identifikoval jsem určité skupiny informací, které se ve fluffu vyskytují a udělal si velmi hrubou statistiku jejich četností. Forma mě překvapila svojí stručností. Když si normálně čtu MM, vsakuju slova jakoby nevědomky, zatímco mozek si skládá obrázek a hledá ideální scénu pro využití vstřebaných informací a text se mu jeví mnohem barvitější, než ve skutečnosti je.
Typický popis nestvůry v MM obsahuje v nějakých 20 větách přibližně 300 slov. Zhruba třetinu tvoří podstatná jména, šestinu slovesa a pouhou desetinu jména přídavná. Úvod obsahuje cca 5 vět, slovy se vchází do stovky. Rozvíjející odstavce můžou být ukecanější (k nějakým 10 větám), ale také mnohem stručnější (2 až 3 věty). Drtivá většina vět je ale celkem nenáročných, tj. o nějakých 10 - 15 slovech**.
** Počty jsem dělal ručně podle anglické verze, kterou mám v knižní podobě a líp se mi čte na zahradě. Takže jsou opravdu hodně hrubé a vycpané "a/an" a "the".
Abych to tak nějak shrnul, mojí současnou prioritou teď bude design. Je třeba vygenerovat materiál čistě na množství s jen malými nároky na kvalitu. Zkrátka vysekat rudu ze skály, oklepat hlušinu a naházet na vozejk. Teprve až bude vozejk plnej se to vyveze na světlo, oseká o nepotřebný části a pošle vybrousit. V mém přístupu k autorům se to změní v tom, že budu mít otázky k uvedeným faktům, která mi přijdou rozšiřitelná. Takže autor napíše "žijí v kmenech," a já se zeptám, "a jak ty kmeny fungují? Jak jsou velké, kdo jim vládne, mají zemědělství, ...?" Jakmile mě k textu přestane cokoli napadat, vyhlásím ho za hotový - ve fázi designu.
Druhá fáze nastane teprve když budu znát relativní množství textu potřebného na určitou stránku - tzn. bude se vědět, jestli nestvůra dostane ilustraci, kolik bude mít stat blocků a jak dlouhé. Pak vezmu dláto a buď sám nebo s autorem/??? osekám nejméně zajímavé kousky, dokud nezbude jádro co jakž-takž pasuje do vyčleněného prostoru. To se pak obrousí do nějaké formy á-la originál MM. Ale to je prozatím daleko.
Abych to uzavřel, pracuju na návodu k psaní fluffu, který snad dostatečně a srozumitelně popíše zrevidované kroky. Zároveň se vrátím k věcem už napsaným a ujistím se, že už se opravdu nemám na co zeptat. A pravděpodobně mít budu.