Dívám se na
díl o diplomacii a koukám, že Gergon v tom má jasno - co hráči nezahrajou, to nedostanou.
Pořád počítá s tím, že se hráči chtějí
vyblbnout při jednání s NPC, že si to chtějí užít, že všichni chtějí hrát, a že co hráč nedokáže zahrát, to nedostane.
To že před ukecáváním strážného mají zjistit (třeba), že je to bratranec hostinského je taky věc, kterou jim PJ musí natlačit dopředu, protože to hráči asi těžko sami vymyslí.
(Btw. na to samé naráží v příkladu s přesvědčováním York - aby hráči mohli někoho přesvědčit, musí provést nějakou přípravnou akci, kterou jim GM musí víceméně přihrát.)
Navíc jak mají fungovat známosti, to už neříká - jestli se GM za to hodí, nebo automaticky rozhodne o úspěchu či neúspěchu?
Zbytek mi už připadá použitelný v rámci možností.
A na závěr musím říct, že mě videa jako taková dost unavují, po pár minutách si musím dát pauzu, ale možná je to tou obecnou češtinou, kterou mě nebaví poslouchat.