Jerson píše:
Nicméně Loki zcela jasně říká, že jako GM dává do hry situace, ve kterých se baví hráči (zejména házením při boji) a které jeho samého moc nebaví.
Gurney píše:
Vzhledem k tomu, že Loki taky neopomene jedinou příležitost zmínit, jak mu všechno to házení přijde vlastně úplně zbytečné, jak je nadšení z něj dětinské, ale když to tedy hráče baví, tak teda co se dá dělat... mi přijde jako že Jerson docela přesně udeřil hřebík na hlavičku.
Sorry, odpovídám sporadicky, jak čas na šachovém turnaji dovolí.
Zkusím to shrnout a dám k tomu jedno výstižné a kontroverzní podobenství :)
1. jako hráče mě určování výsledku mých záměrů náhodou (hodem, kartou, ...) opravdu moc nebaví. Kdybych oznámil záměr a GM mi řekl výsledek, případně bych oznámil záměr, GM by k tomu něco řekl a já bych si popsal výsledek, tak by mě to přišlo lepší.
není to ale tak, že bych při každém hodu kostkou trpěl jak u zubaře.
2. jako GMa mě určování výsledků záměrů náhodou nevadí tolik ... v situaci, kdy to hráčům vyhovuje, tak můj vztah k házení ke v podstatě ambivalentní. I proto pak nemám výsledek hodu za svatý. Ale míra obtěžování tím, že mám házet a hod interpretovat, není až tak zásadní.
Suma sumárum, v obou případech se u hry bavím, i když jsou tam okolnosti a situace, které nejsou zrovna můj šálek kafe a které nevyhledávám, nebo kdyby byla možnost, tak bych klidně byl pro, aby se řešily jinak. Ale na druhou, stranu, narozdíl od lidí, kteří obtížně shánějí spoluhráče, mám svou stabilní skupinu, se kterou hraju. A to je víc, něž někteří kritici tohoto přístupu mohou říc. Na hru se pokaždé těším a ve většině případů jsem po hře spokojen.
A teď to kontroverzní podobenství :)
Házení kostami při hře je pro mě podobně otravné, jako třeba oblékání ponožek. Prostě to dělám, mám za to, že se to tak prostě dělá, ale radost v tom nespatřuju.
Jsou jistě lidé, kteří oblékání ponožek milují. Vybírají si stylové ponožky, ladí je k obleku, mají je oblíbené. Podobně jako jsou i hráči RPG, kteří mají rádi hody kostkou.
Jsou i lidé, kteří ponožky nesnáší natolik, že je zavrhli a chodí raději naboso. Přijde jim to pohodlnější, přirozenější a odpadly jim starosti s rozhodováním, které ponožky si vzít, kdy je vyprat atd. Stejně jako jsou hráči, kteří hrají vyprávěcí RP, a o hody se nestarají.
Pak jsou lidé, kteří sice zavrhli ponožky, ale objevili pro sebe kouzlo onucí. Obalují si tedy nohy onucemi a jsou nadšení z toho, že se zbavili ponožek a přesto mají nohy v pohodlí, teple a suchu. Podobně, jako jsou hráči, kteří přestali házet a začali tahat karty a jsou ve své alternativě šťastní. Mají svou onuci, umí ji dobře ovázat a cítí se s ní skvěle. Doporučují i ostatním, aby odložili ponožky a začali používat onuce, a holt to období, kdy se jim onuce krabatí a rolují a pak tlačí, ať nějak přetrpí, že výsledek po ovládnutí mistrovského levelu onucí stojí za to.
Nechávám každého, ať se o své nohy stará jak chce. Pokud mě bude přesvědčovat, že já to řeším špatně, že je to vidět z toho, že z oblékání ponožek nejsem nadšený ... prosím.
Souvisí to s tím, že tu vládne potřeba, jak teď prezentovali Gurney a Jerson, za každou cenu přistihnout jiné při výrocích, ať již domnělých nebo skutečných, na kterých se bude dát demonstrovat vlastní superiorita a chybovost cíle.
Viz snaha z mého postoje, kdy mě házení kostkami nenaplňuje štěstím, udělat to, že se při hře nabvím.
Píše:
Jinak to že jako GM vedeš hru stylem, který baví tvé hráče, ale nikoliv tebe, je přesně ten styl sebeobětování GMma
Já vedu hru, tak že baví mě i hráče. To, že určitá část hry (a hody tvoří asi tak 10% či méně naší hry) není zrovna můj šálek čaje, fakt neznamená, že se u hry nebavím.
Tohle pokroucení je zbytečné a hlavně mylné. Ale hezky posloužilo k trefování se, dobrá práce, chlapci :)
Rozumím tomu, že když je Jerson často v podobných diskusích cílem, má pocit, že jeho výroky jsou pokrouceny a využity proti němu, že si chtěl vyzkoušet i opačnou stranu stolu ;)