ShadoWWW píše:
WotC říká, že délka souboje je až sekundárně důležitá a na množství hodů během souboje až tak nezáleží, jak se tu Jerson snaží prezentovat.
WotC si může říkat co chce, ale pokud má jedna postava útok 16 a druhá postava útok 10, a stojí proti nestvůře s obranou 8, tak první postava jí způsobuje za kolo v průměru čtyřnásobné zranění. Ještě horší situace nastane, když budou stát proti nestvůře s obranou 10, když průměrné zranění druhé postavy klesá pod hodnotu 1 a souboj nemusí být ani moc dlouhý proto, že taková postava v boji zemře dřív než nestvůra.
Když se do toho přidají i rozdíly v počtu životů postav, které můžou při nevhodné konstelaci hodů na vlastnosti a na životy (na 2. úrovni) znamenat klidně třetinovou výdrž slabší postavy, jsou pravidla zralá na předělání, nebo spíše "houserulování" či podvádění.
Hobit válečník s malou silou pak zní jako zajímavý a vtipný koncept hry, ale vedle Krolla válečníka se silou 21/+5 taky nemusí vydržet ani dvě kole boje.
LokiB píše:
Posunutí preferencí se za celou tu dobu nepodařilo. Každý z nich má svoji představu, jak chce RPG hrát, a narozdíl ode mě jsou v tomhle poměrně rigidní.
Předpokládám, že jsi na to ani moc netlačil, ani na začátku, ani v průběhu let.
Teď obecně pro všechny k případu fantasy nácků.
Měli jsme ukončenou kampaň Druhá válka o svět, se třemi hráči, kteří ji hráli, a jedním nováčkem, který se do naší skupiny přidal, aby odkoukal moje vedení hry a mohl ho použít ve své skupině. Dva z mých původních hráčů měli nějaké malé zkušenosti s Dračákem (pokud vůbec nějaké) a tak byla tahle dvouletá kampaň prakticky jejich první hra, třetí hráčka měla zkušenosti s hraním Vampire a byla dost zaměřená na motivy druhoválečných Němců (s částečným fetišem na esesácké uniformy). Nový hráč byl klasický fantasák.
Měli jsme nulté sezení (pro Quentina), kdy jsme řešili, co vlastně budeme hrát. Vzhledem k tomu, že postavy tří hráčů na konci této kampaně zemřeli při záchraně světa, nedalo se přímo pokračovat, ale na styl kampaně - okultní Lovecraftovský setting, ve kterém se náckové snaží pomocí magie a bytostí z hlubin vesmíru ovládnout svět - se jim líbil a chtěli v něm pokračovat. Nový hráč chtěl hrát klasickou fantasy s elfy, trpaslíky a firebally, kromě jiného i proto, že o 30. letech reálného světa prakticky nic nevěděl a protože to pro něj byla dost omezující doba - nedovedl si představit, co by v "reálném" světě mohl dělat, když existovaly zákony a policie, atd.
Takže tento hráč navrhnul, že by setting mohl být na pohled stejný, temný s nácky jako hlavními zlouny, ale přitom by šlo o fantasy s nelidskými rasami a magií (kterou chtěl používat). To všichni tři původní hráči odmítli, protože z jejich - ostatně i mého - pohledu by šlo o úplně jiný setting, navíc dost odtržený od historických reálií (které sice dva hráči moc neznali, ale reálné prvky jim dávali záchytné body v chování postav.)
Takže nakonec to dopadlo tak, že nový hráč ustoupil a hráli jsme v upraveném původním světě, a nakonec jsem tuhle kampaň přímo propojil s kampaní předchozí, takže hráči po dvou letech hraní zjistili, že hrají své původní postavy, tedy převtělené. A že jsou něčím úplně jiným, než si mysleli.
Čtvrtý hráč s námi hrál až do konce téhle části kampaně a celkem normálně se zapojoval. Po skončení naší skupinu opustil, stejně jako ta "nazi" slečna, zbylí dva hráči (se dvěma nováčky, kteří odpadli po první misi) vytvořili základ Projektu Omega (což bylo v roce 2007).
Před rokem jsem toho čtvrtého hráče potkal, pořád vede fantasy podle mírně upravených pravidel CPH, jeden z hráčů jeho skupiny se teď přidal do Omegy. Tenhle nový hráč tedy hraje i v dalších skupinách, jedna z nich je DnD a on se je snaží zkonvertovat na jednodušší a uvěřitelnější CPH, ale jako obvykle na to hráči DnD neslyší. :-)
Quentin píše:
Podobné situace zasluhují nultý session. Když je posadíš proti sobě a budeš diskuzi moderovat, brzy se k něčemu společnému dobrainstormujete. Někdy to docela překvapí, může z toho vylézt třeba weird western nebo tak něco.
Výsledek jsem ti popsal - z brainstormingu by vyšla hra, kterou vlastně nikdo hrát nechtěl. Proto si taky myslím, že má cenu zkoušet přiblížit preference hráčů, ale na druhou stranu říkám, že některé preference se navzájem vylučují a není možnost - nebo nevím jak - začít s oddělenými preferencemi a během hry je postupně sbližovat.
malkav píše:
A vědí ti hráči o svých diametrálně odlišném požadavku a nejsou schopni/ochotni se nějak domluvit? Podle mě by to šlo skloubil jako primárně pseudorealita s fantasy prvky a zápletkou v zákulisí, které prosvítají jen sporadicky a za určitých okolností. Vždyť i vampire the masquerade (jako námět/setting) je možné hrát jako pseudorealitu s přepínáním do fantasy. Nebo se pletu?
Ta kampaň měla magické prvky, které se projevovaly a to hlavně okolo postav, ale prostě nikdo neuměl klasicky kouzlit jednotlivá (útočná) kouzla, což byl požadavek toho čtvrtého hráče. Prostě žádný Harry Potter v roce 1938 nefungoval.
efram píše:
myslím, že jsi měl pekelnou smůlu na zvláštní skupiny lidí.......
To že RPG se nedá hrát v "reálném" světě, "protože co bys chtěl jako hrát, chodit do práce nebo do školy?" mi tvrdili i dost zkušení hráči z RPG fóra, z nichž jeden je jeden z hlavních autorů DrD2. Téměř určitě to nebyla smůla, ale skutečnost, že jsem se často vydával vlastní neprošlapanou cestou, která ostatním přišla nemyslitelná.
Ostatně si to může kdykoliv vyzkoušet znovu, RPG s kruhy v plochám světě přijde lidem nemyslitelné a nehratelné ještě teď.