Gergon: jakože... to je docela šedá zóna popravdě. Když si házíme oba, tak není moc rozdíl mezi tím když já mám Výhodu a Ty máš Nevýhodu*. Pokud si hází jeden z nás proti Pasivní hodnotě toho druhého, tak to snadno převedeš tak aby Ne/Výhoda skončila na straně házejícího (abys dostal do hry dvě kostky místo statického bonusu).
V opozitním hodu (střetu) se ale může legitimně stát, aby mě ovlivňovala Výhoda a Tebe Nevýhoda. Tatáž logika pak lze aplikovat na situaci, kdy jeden z nás je vyhodnocován pasivně. Např. já se zkouším proplížit kolem Tebe. Já mám Výhodu, protože kouzlo. Ty máš Nevýhodu, protože Tě zrovna rozptyluje někdo kdo se s Tebou hádá. Teoreticky můžeš převést obojí na mojí stranu a říct, že to jsou dvě Výhody, takže Výhoda. A nejspíš to tak v praktické hře fakt uděláš - ostatně hranice mezi mojí Výhodou a tvojí Nevýhodou je hodně diskutabilní. Ale nikde není vysloveně řečeno, že bys to udělat musel.
Fakt je, že DnD systém je stavěný spíš na jednostranné hody a ty situace oboustranných testů až tak moc neřeší, čímž tam zůstávají nějaké neošetřené pasáže u kterých když jejich logiku zobecníš, tak to může začít dělat takovéhle podivné věci jakože budu házet s Výhodou dvěma kostkama proti Tvojí pasivní hodnotě s -5 Nevýhodou.
Ale jako - je to spíš akademická diskuse, jak píšu, v praxi to převedeš všechno na stranu házejícího a vykrátíš podle pravidla o nekumulování.
* teď mě napadá, že vlastně asi je, protože distribuce... předpokládejme pro potřeby tohodle příkladu, že máme stejnou výchozí hodnotu, pak to bude jedno.
EDIT: jinak ano, měl jsem minulý post rozepsaný a dělal sem něco jiného a než sem to odeslal, tak diskuse už trošku popojela, což ho asi učinilo hůře srozumitelným. Sorry.