Výstižný nástin provedla lady Tyna, velká znalkyně tajemných nauk a lidských duší. Snad na mne neuvrhne nějaké kouzlo, když se ji zde odvážím citovat:
"Už dlouho jsem pořádnou fantasy od jiného autora než GRRM nečetla, ani nepamatuji. Nějak mi už nechutná, od doby, co jsem objevila Sapka. Tehdy jsem při čtení jiných knížek měla pocit, jako bych byla narkoman zvyklý na herák a někdo mi cpal nurofen Zkrátka žádný velký požitek. A objevení "Písně" bych přirovnala k novému dealerovi na trhu, který má ještě čistší zboží
Na milost jsem byla ochutná vzít tak ještě Lukjaněnka a jeho "Hlídky", protože to není čistá fantasy, navíc je mi kulturně blízká (viz plasticky popsaná sídliště a debilové, co nechávají dveře od výtahu otevřené ) a taky jazykově (nejvyšší světlá kouzelnice, kterou zběsile hledají, se jmenuje Světlana a holčička, která se má stát mesiáškou Naděnka (rusky naděje) ) a ráda jsem se dozvěděla něco o ruské mentalitě. Nehledě na to, že Lukjněnko je podle mého jediný, který dokázal ve svých knížkách vystihnout, že i dobro má co nabídnout. Psát o tom, jak je přitažlivé zlo, je strašně jednoduché. Můžeš si dělat, co chceš, jak chceš. A ti dobří ve většině knížek jak idioti.
Navíc má vážně smysl pro hlášky, takže se i člověk zasměje. A jako třešnička na dortu je ta část Denní hlídky, která se odehává v Praze s upírem Vítězslavem Hrubínem v hlavní roli. Takže, i když kvalita různě kolísá, já ho mám ráda."
Nebo ser Chmur (toho času v exilu):
"Velká síla Martina i Lukjaněnka je ve vykreslování charakterů postav.
Lukjaněnkovi hlídky se mi moc líbí. Připadají mi takové lehce melancholické. Tak nějak si představuji ruskou mentalitu. Zasmušilou se sklonem utápět svůj žal v samohonce."