Super článek Alnagu!
2 Dalcor: Co se týče problematiky znalosti settingu, některé hry to mohou řešit třeba tak, že se vybere obecně známý setting (zeměplocha, středozem, stargate, atd...) kteří všichni znají, nebo ho hráči vymyslí společně. A nebo se setting dotváří až při hře samotné.
2 Vannax: No hry bez vypravěče už jsou velmi specifické, ale není to nutně utopie. Zažil jsem takové hry a to více než jednou. A to se přímo nejednalo o hry, k tomu určené. Například když jsme hráli na slezině Dar, Sosáček sice dělal vypravěče, ale prakticky do hry vůbec nezasáhl. Hra byla založená na nastavení prvotních podmínek a dále jen na interakci postav. Jednalo se o dvě skupiny: trpaslíci a elfové. Diplomatická mise a problém. Trpaslíci byli doma, takže určovali, kdy se co děje. Více méně to bylo dost na hranici LARPu. Ale bylo to pořád RPG. A je to one-shot. Sám o sobě třeba komorní LARP může být určitě dobrým příkladem (často bývá jen provotní konflikt a interakce postav). Kromě toho jsou hry pracující zcela bez vypravěče. Hráči mají například různé body, kterými posunují příběh dále a vytvářejí konflikty.
A netřeba mít obavy (add to obchodní stabilita). Předpokládejme, že hráči takto chtějí hrát. Jinak by to nedělali. Tak potom na tom není nic špatného, když dostanou co chtějí. Samozřejmě vyžaduje to jistý díl odpovědnosti vůči příběhu, ale to je většinou v zájmu samotných hráčů.