Kouzelník bez kouzel, říkáš,
Rytíři?
To může být omezující - jiná koncepce za postih kouzlení může být "
znečištění duše" - tj. kouzelník, který do toho na mejdanu praští, bude pak mít schýzy, neurózy, tiky, výbuchy zuřivostí. Nebude až tak unavený, ale bude nebezpečný sáček neuróz - nikdy nebudeš vědět, co pak vyvede za pitomost. Zmlátí starostu? Vypálí knihovnu? skočí ze skály?
Tj. bude se muset "léčit", podstoupit
očistný rituál. Dle toho jak dlouho jej bude odkládat, tomu bude úměrný jeho postih - třeba ho to bude stát zkušenosti apod.
To byla alternativní cesta. Kdyby jsme se drželi předpisů, přidám svých 5 centů
ke Geraltově článku:
Mám obrázkový atlas
klinické neuropatologie :) . Zajímavý by mohl být tento koncept ... pan kouzelník dostal mrtvici :) . Pan kouzelník má Alzheimera :) . Pan kouzelník si vypěstoval nekrotický tumor :) . Panu kouzelníkovi ruply hormony, a teď dorůstá v holčičku :) . Pan kouzelník se pomočívá/ochrnul/má třes v rukou/schytává známky demence/má vypnuté centrum racionálního myšlení-je z něj děcko/propadl změnou chemikálií v mozku v klinickou depresi/je barvoslepý/necítí bolest/nedokáže redukovat tělesnou teplotu ... atd.
Zlé? Možná, ale proměna roleplayingu přidává na hrě. Navíc nám dává připomenout, že to co utváří naše osobnosti a náš svět je jen jakási šedá houba o 1.4kg, jako obrovský ořech. A to je absurdní ... a poutavý zároveň.