Co si postava uvědomuje samozřejmě hodně odvisí od toho, jaké kouzlo na ní bylo použito. V pravidlech se obecně praví toto:
Tvor, který uspěje v záchranném hodu u kouzla, jež nemá žádné viditelné účinky, cítí nepřátelskou moc nebo neurčitý tlak, z kterého však nemůže nijak určit povahu magického útoku, jemuž právě odolal.
Pokud tvor neuspěje, je to samozřejmě jasné, kouzlu prostě podlehl - v případě čehokoli, co působí na mysl, by mu v žádném případě nemělo dojít, že byl očarován! A to ani když je postava magicky vzdělaná a poznala předtím, jaké kouzlo nepřítel sesílá. Prostě mu podlehla, tečka. Muselo by se jednat o velmi speciální případ, abych povolil postavě i po podlehnutí se z toho nějak vykroutit.. jinak by totiž nemělo smysl házet na záchranu :)
Po vyprchání účinků záleží.. Ohledně okouzli osobu (charm person) se tuším výslovně píše, že po skončení trvání velmi záleží, jak se sesilatel choval a chová k příjemci kouzla. Pokud se kouzlu přizpůsobil i sesilatel a chová se k příjemci jako ke kámošovi se vším všudy, účinky mohou přetrvat, resp. kouzlo přejde v reálný cit, byť asi nebude tak silný, apod. V případě psychických kouzel obecně ale záleží hlavně na pocitech DM a hráče, na tom, jak vnímají ten svůj svět a magii.
Nápomocná kouzla typu požehnání (bless) není také imho úplně snadné poznat - obvykle si to vysvětluji jako nějakou euforii, sebevědomí, apod. Průměrný bojovník nestuduje, odkud se to bere, ten pocit, prostě ho využije :)
Léčení je myslím jasné, tam je výsledek podle standardních pravidle D&D tak spektakulární, že není o čem mluvit, rány se prostě zacelí před očima, bolest zmizne jako mávnutím proutku apod.