Uvažoval jsi někdy nad nějakou negativní aurou nemrtvých? že by jako byli natolik zvrácení, že by ovlivňovali své okolí (v obecné, nikoli konkrétní rovině)? Např. klasický úkaz chřadnutí rostlin, černání půdy, chátrání staveb..?
Tohle jsem použil jednou u duchů jako klasický filmový efekt. Nešlo o žádnou auru, prostě jejich duše procházela "duší" rostlin a protože byla silnější, tak ty slabší "duše" ničila - takže ve jasném slunečném dni bxla družina na cestě přes rozkvetlou louku, když ztichli ptáci a směrem k nim se začalo přibližovat pět pruhů vadnoucí trávy. Možná jsem ještě popsal nějaké ochlazení vzduchu, ale to bylo spíš pro efekt.
Jinak znanitelnost nemrtvých jsem řešil dlouho, hlavně tu zranitelnost slunečním světlem - jeden čas to vypadalo, že budu muset mít Slunce jako živou entitu a opravdu "životodárnou sílu" (která ale může i zabít, když je jí moc). Nakonec jsem zrušil zranitelnost světlem a byl klid.
K boji proti nehmotným nemrtvým bylo pochoopitelně třeba nějaké zbraně s duší, která je v astrálním světě hmotná, což znamenalo magickou zbraň. Ale stejně dobře se daly použít pěsti, jen místo síly se počítala síla vůle a buď byl zraněn duch, nebo útočník, a naopak - když duch při útoku nezranil, tak byl sám zraněn -prostě pokaždé vyhrává silnější duše a větší odhodlání. Zbraně měly výhodu, že jejich duše byly dělané na ničení jiných duší, takže vydržely mnohem víc než útočící duch a ten je neměl moc jak poškodit, i když by to taky šlo.
Jinak argument se zachovalostí těla jsem používal taky - čím zachovalejší tělo, tím víc energie do něj jde uložit. Na duši mrtvého tvora nezáleží, tělo jako tělo. Ale když máš duši mrtvého a vtělíš ji do nějakého těla, ať původního, nebo jiného, to je něco jiného - místo jednoduchého automatu dostaneš uvažujícího jedince, který ale neumí vstřebávat nové poznatky, protože tělo (podléhající změnám) není spojeno s duší (která se sama o sobně nemění), takže na co nemrtvý nemyslí, to zapomene. Kromě toho taky nemusí používat oči a uši, ale astrální vnímání, což znamená, že slyší myšlenky člověka a vidí kde je, i když se na něj nedívá, ale třeba vrzání dveří přeslechne. Až potom mě napadlo, že někteří reálně existující staří lidé se nedají jednoduše odlišit od nemrtvých - nepamatují si co člověk říkal před minutou, ale historky z mladí si pamatují skvěle, a slyší když si dědicové šeptají ošklivé věci, jako třeby "kdy už konečně umře" (ne že bych zrovna tohle znal z praxe)