Není úplně pravda, že by neexistovala žádná rpg z reálného světa - westernový Boot Hill (1975) byl jedním z prvních RPG vůbec, r. 1980 vydali v TSR špionské Top Secret, během d20 boomu docela jel Spycraft. O New World of Darkness níže. A samozřejmě, technicky každé univerzální rpg je ti schopné poskytnout hru z reálného světa.
Pokus emulovat známé seriály tu byl taky, kromě SF Battlestar Galacticy a Firefly třeba Smallvile nebo Buffy (což sice obojí obsahuje fantastiku, ale není to úplně hlavní pointa), úplně z nefantastického světa bylo Leverage RPG, podle stejnojmeného seriálu (u nás Dokonalý podraz). Mimochodem se na tom podílel Rob Donoghue, což mě přivádí k Fate.
Krom toho i u nás máš Střepy snů a kdybys šel dál tímhle směrem, najdeš spoustu dalších storygames zaměřených na emulaci seriálů a filmů, ale obávám se, že cestou taky poztrácíš dost velkou část hráčů. Přesto, pokud na to seženeš skupinu, tak Hillfolk je hrozně hustý.
To je jen co mě teď tak napadlo, asi by jsi toho našel víc.
Jerson píše:
Jinak WoD není úplně to, co jsem měl namysli - to je svět už docela dost profilovaný a hraješ v něm už od začátku neobvyklou postavu - upíra, vlkodlaka, nebo alespoň člověka s nadpřirozenými schopnostmi. Já tu mluvím o RPG, kde začneš hrát úplně normálního člověka v normálním světě. Samozřejmě se těžko statisticky dokazuje, že by něco takového mohlo mít úspěch, když neexistuje žádné RPG z normálního světa.
(Nový) World of Darkness, resp. jeho základní příručka je naprosto přesně co máš na mysli - celá ta pravidla jsou napsána ve stylu "parta normálních lidí řeší nějaké podivné věci, co se kolem nich dějí". Nejsou tam žádné supernaturální schopnosti a celé je to spíš o tajemnu (nepočítám-li že pro vypravěče jsou tam asi na pěti stránkách pravidla pro duchy) a dá se to úplně v klidu hrát (a mnohdy taky hraje) coby normální "mortálovká kronika", buď jako předstupeň k tomu než ze z těch lidí stanou upíři, vlkodlaci, ... nebo zcela samostatně.
A je to venku od 2004, v ohromném nákladu (na poměry rpg), a svého času to patřilo do top 5 nejprodávanějších rpg, takže bych skoro řekl, že všechno co píšeš už se vlastně zkoušelo. A mělo to docela velký úspěch, i když přímo revoluce to nebyla (tedy byla, ale už o nějakých deset let dříve, poté co vyšla kultovní Vampire the Masquerade).
Jerson píše:
Popravdě, je to ještě mnohem víc mimo mé zkušenosti i představivost. Dneska jsem mluvil s holkou, která dlouhodobě (sedm let) hraje na serveru RPG o zpěvácích korejské hudební skupiny. Těch serverů či stránek existují desítky či stovky, hraje na nich od dvaceti do třeba 100 lidí, úplně mimo všechno, o čem jsem dodneška slyšel.
Jo, a zřejmě 95% hráčů na netu (přesněji na FB) jsou holky. Když jsem naposled sháněl spoluhráče na FB, tak se mi jich během dvou dnů přihlásilo dvanáct. S šesti z nich teď hraju v jedné skupině, další čtyři jsem musel odmítnout. Věk 18 - 26 let.
A tím se pomalu dostáváme k jádru věci - potřebují tihle lidé vůbec nějaký předepsaný setting? Pravidla? Rozhodovací mechaniky? Nehodilo by se jim spíš třeba nějaké vychytané rozhraní pro post-by-post hry, kdyby jsi tenhle typ hraní chtěl nějak výrazně podpořit?
Jako nechci říct že bych hrozně rád nepřečetl co jsi tu napsal, ale zároveň mi co píšeš nepřijde jako zase takový objev. Roleplaying je přirozená věc, a roleplayujících lidí potkáš hodně, aniž si to vůbec uvědomuješ - ono když si roleplayujete intimně doma s přítelkyní, tak se o tom na veřejnosti (většinou) zas tak šířit nebudeš. "Ti divní" nicméně nejsou ostatní lidi co roleplayují bez pravidel a kostek, ti divní jsme my hráči RPG, protože nám nestačí roleplayovat, ale musíme do toho z nějakého důvodu tahat to "game" a mnohdy přímo wargame prvky. A dlouhosáhle řešíme wtf záležitosti jako "podle jakých pravidel budeme hrát" nebo "jaký setting".
Jerson píše:
Nevím jaké máš zkušenosti ty, ale než se z hráče skutečně stane hráč, musí projít několika koly jakéhosi výběrového řízení, od prvotního představení, přes představení pravidel, tvorbu postavy a první hru. Když budeme brát jen výsledek, tak ano, fantasy asi je nejhranější, ale v průběhu tohoto výběrového řízení už odpadly dobré dvě třetiny potenciálních hráčů.
A v kterém hobby ne? Kdysi jsem začal chodit do thajskýho boxu, dostal jsem se přes kola "udělat si čas", "koupit si rukavice", "nevykašlat se na to po krušných začátcích", ale kolo "trenéra zajímaj převážně lidi, kteří chtějí do zápasů, zbytek tam má proto že každá koruna dobrá" už jsem nedal, zvlášť když tam z podobných důvodů přestali chodit lidi co jsem znal. Svým způsobem jsem na to tehdy taky zanevřel a řekl si, že to není sport pro mě, i když vlastně nešlo o sport a tuplem ne o to, jako barvu měly tatami.
Ebon píše:
Óóó, svatá prostoto, vítej mezi procitnuvšími. :-)
Děkuji za přivítání, ale já už jem z Matrixu vypadl nějakou dobu zpátky :)
sirien píše:
...Rozmach SW nastal v momentě, kdy se přenesly na platformu d20 a staly se tak dostupnější právě téhle většině.
Čistě technicky rozmach SW nastal když West End Games udělali svoje d6 Star Wars. Vím že to úplně nebyla pointa tvého sdělení, ale nemohl jsem si pomoct :)
EDIT: Evidentně tu vaši diskuzi nějak nestíhám... co se dá dělat.