Corvus: Já nadržuju... všem hráčům proti těm zlým hochům. :-)) Celkově mi ta úvaha s nadržováním přijde celá taková pochybná. Možná je to právě tím, že vnímáte to RPG konfliktově (a tudíž výkonově). Někdo musí vyhrát a někdo musí prohrát. Pak na nějakém nadržování možná sejde. Chápeš, že se dá hrát tak, že slovo nadržování jaksi pozbývá smysl?
Corvus píše:
Konstrukt je to ze automaticky predpokladas ze bez odmeny nebudu hraci roleplayovat ci socializovat ak som to dobre pochopil.
Právě naopak. Já předpokládám, že hráči jsou přirození roleplayeři a pokud je nezačněš "podmiňovat" na odměnu jako Pavlov psy, tak budou roleplayovat možná nesystematicky, ale zato setrvale. Ve chvíli, kdy je začneš učit "kdy a za jakých podmínek to mají dělat" je nevědomky učíš i "kdy to mají nedělat" což jsou všechny případy, kdy nejsou "motivováni".
Corvus píše:
tak hram wushu ako akcny film a mam rad akcne filmy kde moc vaty nie je...
Ty jo... a takové ty sladkobolné momenty v každém správném akčňáku, hrdinovy flashbacky k jeho milované, kterou mu ti parchanti unesli nebo zabili, flitrování uprostřed válečné vřavy a "that kind of stuff" jako nic? No asi se díváme i na jiné akční filmy. Ale IMO tam tyhle scény jsou právě proto, aby podtrhly tu akčnost!
Corvus píše:
ja som narazal na to ze Alnag tvrdi ze ked sa niekto snazi vyhrat skodi to priatelskym vztahom.
A zase špatně. Já tvrdím, že systematické porážení a trumfování ze strany jedné osoby přátelské vztahy nebuduje. See the difference. Ono taky mezi přáteli i v kompetičním sportu je to o určité výměně "pohlazení", teď vyhraješ ty a pak zase já (i když to probíhá nevědomě a i když se rvou o vítězství maximálně). Je to dáno i tím, že se obvykle přátelí lidé v těch styčným plochách více či méně stejně kompetentní. Ale to je jedno.
Corvus píše:
to je o inom.. nemusel som priamo rozhodovat kto vyhral a tom som hovoril.
Problém je, že podezření z nadržování může vzniknout i když jen interpretuješ podstatu výhry nebo prohry. Třeba máš osobu A, které nadržuješ a osobu B, kterou srážíš. Osoba A objektivně vyhraje a ty výhru interpretuješ jako úžasný skvělý okamžik... nebo když prohraje tak se zase tolik nestane. Když objektivně vyhraje osoba B, je to vlastně dost o ničem, sice se jí zadařilo, ale k ničemu to moc nebylo, kdežto když prohraje je to katastrofa století. Takže ono to s tím zbavením se odpovědnosti... jen zdánlivě, řekl bych.
Hrngz píše:
Rozhodovat kdo ze dvou lidi je lepsi obvykle neni tak jednoduchy (nebo pro Alnaga mozna)...
To vskutku není jednoduchý. Nejlíp, když to není vůbec potřeba... :o)
Sirien píše:
Jenže k RPG jdu s tím, že se u toho chci společně bavit, společně něco vytvořit, ten základní přístup je odlišný, a proto je odlišné i jeho chápání.
To myslím dobře shrnuje i můj pohled. Prostě tady existují dva tábory s komplet odlišnými očekáváními od hry. Jedno je objektivní soutěž a druhý je společná zábava. Není divu, když to každý vidí úplně jinak. Já vidím GMa jako organizátora večírku a ne jako rozhodčího. A kolikrát se kdo zlobí na organizátora večírku, že někomu nadržuje?