Alnag - no, třeba bych argumentoval tím, že bůh, který stojí předemnou nemůže být ten největší stvořitel světa a vůbec - copak by uměl vytvořit něco takového, co vidí všude okolo sebe? Ne, ne, to muselo vzniknout nějakou "přirozenou cestou".
Rytíř - vidíš, a já dělám Vypravače přesně z opačných důvodů - sám nevím, jak to vlastně je, když bych to bral úplně do detailu. Většinou mám dvě možnosti vysvětlení a jisté informace ukazují na jedno a jiné na druhé.
Na druhou stranu mě strašně nebaví světy, kde je všechno jasné a hlavně kde je to jasné i hráčům a jejich postavám. Pak se není o čem bavit.
(Jednou jsem hrál hru, ve které jsme se jako hráči dostali do fantasy. Samozřejmě že při setkání s elfem jsem nalas tvrdil, že je to dost dobrý kostým, i když ostatní hráči okamžitě začali tvrdit, že jsme ve fantasy světě a PJ je podpořil(a). Hrát opozici, když ti někdo kdo stojí mimo hru tvrdí "Ale takhle to není a
ty to víš" je ... zvláštní.)
Podobně je to s hraním věřícího nebo ateisty - neumím věřit, takže raději hraju ateisty, a to i ve světě, kde existují bohové. Ale aby taková hra byla zajímavá, nesmí být boží existence naprosto evidentní - to se pak prvek bohů a víry ze hry paradoxně úplně vytratil.
Hraní věřícího kněze si představuju vcelku jednoduše - prostě někdo, kdo v běžném životě jedná tak, jako by jeho bůh skutečně existoval. Případně používá drobné rituály, jako ... křižování chleba před rozkrojením a lidí před odjezdem, motlitba před jídlem (když vezmu takové chování z reálného světa). Neotrevuje to, dokonce u toho není třeba mluvit.
Jinak te Ebonova scéna je úplně skvělá, něco takového člověk jen tak nevymyslí :-)